Zlato: těžba stále roste, nerostu je více než dost. Bezpečný přítav podlehl tsunami
V roce 2012 bylo
vytěženo ze země nejvíce zlata v historii. A to není vše, dokonce i v roce
2013, který zažil devastující paniku z nepřirozeně se propadajících se cen
zlata, se předpokládá, že těžba zlata poroste pátým rokem po sobě. Těžební
cyklus využití posledních objevů je v plném proudu a je fascinující sledovat
geopolitické trendy této sklizně.
Býčí trh se zlatem trvající od roku 2000 vedl těžaře k tomu, aby prohledali
celý svět ve snaze najít nová ložiska kovu středověkých králů. Během cesty
zlata vzhůru se jim opravdu povedlo dosáhnout perutí slávy a tak v současné
době není těžba zlata předmětem zájmu jen několika zemí s majoritním podílem,
ale stala se opravdu celosvětovou záležitostí.
Hlavní producenti zlata z minulých let již nejsou tak významní. Část jejich
koláče se zmenšila díky poklesu produkce, ale hlavně v důsledku prudkého
nárůstu těžby v ostatních zemích. Minulí středně velcí producenti si brousí
zuby na pozici těch velkých a státy, které měly sotva postřehnutelný tržní
podíl jsou nyní pevně ukotveny v celkovém dění.
Během devadesátých let se o téměř polovinu produkce staraly tři státy: Jižní
Afrika, USA a Austrálie. V současné době představuje jejich těžba sotva
čtvrtiny celosvětové produkce (24% v roce 2012). Pokud bude stávající vývoj
pokračovat, jejich podíl se dále sníží.
Následující graf ukazuje, že v současné době nemůžeme mluvit o nějakém
převládajícím trendu v těžbě zlata.
Analytický
graf
Z dat, které poskytuje US Geological Survey se můžeme dovědět zajímavé
informace. V grafu je zobrazeno dvanáct největších světových producentů zlata.
Údaj vedle názvu státu je produkce v tunách. Graf zobrazuje růst, nebo pokles
těžby od roku 2000, kdy cena zlata začala soustavně růst. Počáteční velikost
těžby v roce 2000 je stanovena na 100%.
Čtěte dále:
Zapomeňte
na zlato, VIX je nový bezpečný přístav
Začne
se manipulace na kovech zase projevovat?
Šokující
teorie: Zmanipulované zlato?
Víte kdy prodávat
zlato?
Během velmi dlouhé doby ovládaly trh se zlatem tři státy (Jižní Afrika, USA a
Austrálie). Žádná země se jim v té době nepřiblížila v produkci zlata ani na
dohled. Nicméně postupně začala hlavním producentům dýchat na záda Čína a v
roce 2007 se trhákem dostala na první pozici.
Čína se ze 4. místa v roce 2006 dostala v roce 2007 na první místo a
pokračovala vpřed. Od roku 2001 zdvojnásobila svoji produkci na odhadovaných
370 tun zlata v roce 2012. To představuje o neuvěřitelných 120 tun vyšší
produkci než druhý stát v pořadí. Spíš než zemí draků, bychom měli Čínu nazývat
zemí zlata. Kupodivu se o tak vysoký nárůst postaraly tisíce malých těžebních
společností. Levná pracovní síla a nízká míra regulace zjednodušuje otevření
nových nalezišť.
Lze předpokládat, že Čína bude i nadále vedoucím světovým producentem. I v
současné době dochází k postupnému otevírání dalších nových nalezišť, nejen
vnitrostátních, ale i jinde ve světě. Pokud se budou ceny zlata držet vysoko,
bude se produkce malých domácích těžařů zvyšovat a budou spuštěny i veliké
mezinárodní projekty.
Zvláštností je, že Čína zlato nikdy nevyváží. Naopak. Čínské dovozy zlata jsou
v posledních letech také extrémně vysoké. Číňané mají hluboký kulturně
podmíněný vztah ke zlatu. Čínská vláda se snaží převést své kapitálové úspory
do tohoto kovu. V roce 2012 Čína vyprodukovala 370 tun zlata a přes Hong-Kong
dovezla dalších 800 tun. Čína předpokládá, že současná příznivá cena zlata
napomůže překonat loňské dovozy a v roce 2013 doveze 1000 tun zlata, čímž překoná
Indii a stane se největším světovým dovozcem.
V roce 2001 byla Austrálie zodpovědná za 11 % světové produkce zlata. Během
následujících 11 let poklesla australská produkce o 12 % a v souvislosti se
zvyšující se těžbou jinde ve světě v současné době zaujímá Austrálie se svým
podílem 9 % na celkové světové produkci druhé místo.
Austrálie dlouhou dobu zlatu vládla. Její současný pokles ve skutečnosti není
tak velký, když vezmeme do úvahy zpomalení v odkrývání nových zdrojů a raketově
rostoucí náklady na těžbu v posledních letech. Australská produkce zlata se od
svého minima v roce 2008 pěkně zotavuje a z tehdejších 215 tun zlata zvýšila
svojiprodukce o hezkých 16 %. Těchto úrovní těžby naposledy dosahovala v
osmdesátých letech.
Ve výhledu čelí Austrálie dalšímu poklesu těžby v důsledku nedostatečnému
předstihu v přípravě nových zdrojů. S tím jak jsou provozované doly postupně
vytěženy, nebo i zavírány v důsledku nedostatečných cen zlata, nevznikají nové
projekty, které by nahrazovaly tento úbytek. Z dlouhodobého hlediska se může
Austrálii nějakou dobu podařit udržet stávající produkci, pokud se větším
producentům povede přejít na více obohacené skrývky, ale dlouhodobější pokles
těžby se zdá nevyhnutelný.
Na konci století byly USA zodpovědné za 14 % světové produkce. Jejich pozice
druhého největšího světového producenta zlata, hned po Jižní Africe byla stálá
a nezpochybnitelná. Nicméně od vrcholu v roce 1998 se začala produkce zlata
propadat, na druhém místě USA vystřídala Austrálie a do roku 2001 se propadla
produkce o 31 % na úroveň, která byla naposledy k vidění v roce 1988.
Podíl USA na světové těžbě v roce 2012 dosahoval pořád ještě téměř 9 %, avšak
pokles těžby o 136 tun od historického maxima vypovídá, že průmysl těžby zlata
se potýká se značnými strukturálními problémy.
Největším producentem zlata v USA je Nevada a na její vrub lze přičíst současný
propad těžby. Podle USGS se produkce v roce 2013 sníží o dalších 8 %. Je to
dáno tím, že bohatá ložiska jsou již odtěžena a doly přechází na méně obohacené
zdroje. Na druhou stranu v USA existuje veliké množství již rozpracovaných
velkých těžebních projektů, které by tento nepříznivý vývoj mohly zvrátit.
Rusko je dalším příkladem země, která během zlatého býčího trhu zažila
ohromující růst produkce. Stejně jako v Číně, tak i v Rusku byly během
komunistické vlády přírodní zdroje jen slabě prozkoumány a zmapovány a stejně
jako v Číně i v Rusku byly objeveny široké pásy přírodních ložisek zlata.
Rostoucí ceny zlata vyvolaly obrovskou vlnu investic, které se projevily ve
zvýšení zlaté produkce o 34 % od roku 2001. Rusko přeskočilo čtyři místa v
pořadí a zařadilo se na čtvrté místo světových tabulek. Pokud bude růst těžby v
Rusku pokračovat a USA budou pokračovat v jeho poklesu, tak by mohlo Rusko
předběhnout v roce 2014 USA a postoupit na třetí místo.
Stejně jako Čína, ani Rusko nevyváží svoji produkci. Vláda zvyšuje zlaté
rezervy (v posledních letech o 1000 tun) a povzbuzuje k tomu i drobné
investory. V poslední době vznikl první zlatem jištěný ETF. V zemi je vidět
prudký rozvoj těžby, dovozy zlata jsou však jen mírné.
Jižní Afrika
Není to tak dávno(1970), kdy byla Jižní Afrika zodpovědná za téměř dvě třetiny
celosvětové produkce zlata. S tehdejší těžbou na úrovni okolo 1000 tun byla
tato země světovým kolosem v těžbě. Nicméně lehce dostupné plody pánve
Witwatersrand již byly vysbírány a bylo jen otázkou času, kdy dojde k poklesu
produkce.
A k poklesu také došlo a to v rozsahu, který by byl v době rozkvětu Jihoafrické
republiky nepředstavitelný. Nových ložisek je méně, jsou od sebe více vzdáleny
a pro zlaté žíly je třeba jít do stále větších hloubek. Nicméně geologické
podmínky nejsou jedinou příčinou těžkostí, které zažívá těžba zlata v JAR.
Důlní společnosti v Jižní Africe zažívají jednu velikou vnitropolitickou noční
můru. Hlavním důvodem jsou zkorumpované vládní struktury, které zdá se ztratily
kontrolu nad celou zemí. To není vše. JAR se potýká s propadem měny, existuje
zde krize moci, a pokud ke všemu přidáme pracovní stávky a nepokoje, tak
současné problémy činí podnikání v Jižní Africe téměř nemožným.
Když se zkombinuje stále obtížnější přístup ke zdrojům s vnitropolitickou
situací, není překvapivé, že produkce zlata soustavně klesá. A rychlost tohoto
poklesu je smrtící. Jen od roku 2001 klesla produkce zlata o neuvěřitelných 57
% na 170 tun, což je nejhorší výkon za sto let!
Podíl Jižní Afriky klesl z 67 % v roce 1970 na 15 % v roce 2001 a tento propad
se nezastavil, takže v roce 2012 představuje pouze 6% podíl na celosvětové
těžbě. Těžko uvěřit, že do roku 2006 jednička ve světové těžba zlata se během
šesti let propadla až na páté místo. Pokud bude trend pokračovat i v roce 2013,
dá se předpokládat další pokles až za Peru. Těžba zlata v Jižní Africe je ve
smrtící spirále a konec není v dohledu.
Peru je osamělým představitelem Jižní Ameriky mezi prvními 12, nicméně
Brazílie, Chile a Argentina nejsou o moc pozadu. V roce 2012 se Peru stalo
šestým největším světovým producentem s výsledkem 165 tun zlata. To představuje
20% nárůst během zlatého býčího trhu.
Peru je zajímavé tím, že v jeho případě lze hovořit spíš o dvou rozdílných
trendech, než o jednom celkovém. Peru nejprve vystartovalo jako nejrychleji
rostoucí producent a do roku 2005 rostla jeho produkce neuvěřitelným tempem 50
% ročně, dvakrát víc, než jeho konkurenti. Nicméně z 208 tun dosažených v roce
2005 poklesla produkce od té doby o 21 %.
Pracovní spory a snižující se zásoby ukazují na pokles produkce v roce 2013 i v
dalších letech. Neměl by však být příliš velký. Peru zůstává i nadále v
důsledku své těžební politiky jednou z nejpřívětivějších zemí pro zahraniční
těžařské společnosti a její politický kredit je jeden z nejvyšších v Jižní
Americe.
Kanada je další světový producent zlata, který si to zamířil během zlaté
horečky na druhou stranu. Nejhodnotnější producent zlata zažil v důsledku
propadu cen zlata na konci dvacátého století hluboký propad v průzkumu a
uvádění nových projektů do provozu. To znamenalo jediné, od roku 2001 pokles
produkce o 36 %.
Ovšem věci na Velkém bílém severu jsou v pohybu. Rozsáhlý Kanadský pás
metamorfózovaných hornin ještě není zdaleka využit, i když zde během posledních
deseti let panuje horečná aktivita. Tato aktivita zcela jistě přinese ovoce,
neboť nikde jinde na světě nedošlo během stejného období k tolika novým objevům
zlatých ložisek.
Tyto objevy se postupně přetavují do těžebních projektů a od svého minima v
roce 2010 se produkce těžby zlata opět zvýšila o 12 %, což je nejlepší výsledek
od roku 2006. Kanada disponuje dlouhou řadou připravených těžebních projektů,
které postupným uváděním do provozu určitě zachovají nastoupený rostoucí trend.
V roce 2001 těžila Indonésie nejvíce zlata ve své historii. A období
následující po tomto vrcholu bylo pro průmysl těžby zlata v této zemi všechno
možné, jenom ne přívětivé. Samotný pojem „průmysl těžby zlata“ je však poněkud
zavádějící, protože těžba zlata v Indonésii je jen místním vedlejším produktem
těžby mědi. I přes to, je však pokles produkce o 43 % od roku 2001 dost špatný.
Důvody tohoto poklesu mají kořeny ve vnitropolitické situaci. Indonésie není
vůči zahraničním investicím na využití přírodního bohatství zrovna přívětivá.
Důkazem toho je nový zákon zakazující vyvážet železnou rudu, který vstoupí v
platnost v roce 2014. Horníci jsou samozřejmě na nohou a dá se předpokládat, že
jejich protesty a možný ekonomický dopad zmírní indonéský postoj. V nejbližší
době se asi nedá předpokládat změna nastoupeného trendu v produkci zlata.
Několik zahraničních těžařů se pokusilo vztáhnout své ruce na některé z
masivních uzbeckých ložisek zlata, ale bezvýsledně. Bohužel je tato země pevně
uzavřena okolnímu světu. USGS odhaduje, že ustálená produkce Uzbekistánu tvoří
80 až 90 tun zlata ročně. Tato čísla by mohla být mnohem vyšší, pokud by
Uzbekistán otevřel své hranice zahraničním investicím.
Ghanský příběh, odehrávající se během posledního býčího zlatého trhu, je
nejzajímavější. Bylo známo, že bohatý zlatý pás na jihu země by mohl skrývat
veliké poklady. Než by se nechala napálit, rozhodla se demokraticky zvolená
vláda této chudé země využít situaci ve svůj prospěch. Nastavila příznivé
těžební podmínky a schvalovací procesy, což je samo o sobě v Africe zcela
ojedinělé a tento krok vzbudil veliký celosvětový zájem.
Nespočetné množství zahraničních společností vtrhlo do Ghany. Země se stala
vedoucím producentem západoafrické zlaté horečky a stalase také druhým
největším africkým producentem. Tento vývoj vyústil v nárůst produkce těžby
zlata o 31 %.
Ghana však čelí také rostoucím problémům. Vnitropolitická krize a nedostatek
kvalifikované pracovní síly přispívají k vysokému zvýšení provozních nákladů.
Vláda se také bohužel stala o něco chamtivější, vzrostly těžební daně a to
vyústilo do obratu v množství zahraničních investic. Tyto problémy a pokles
produkce v důsledku současných nižších cen zlata pravděpodobně vyústí do
poklesu produkce v roce 2013.
Růst Mexické produkce doslova proletěl střechou. Mexiko zvyšovalo svůj výkon
nejprve pozvolna, ale od roku 2005 produkce zlata doslova raketově roste.
Proslavené pohoří Sierra Madre Occidental lemují pásy ložisek drahých kovů a
odsud pochází také největší produkce stříbra na světě. Nyní se přidává i
produkce zlata.
Nárůst produkce zlata o 263 % vystřelil Mexiko o devět míst na jedenácté místo
v pořadí největších světových producentů. A není všem dnům konec. Masivní
příprava dalších a dalších těžebních projektů povede v následujících letech k
dalšímu masivnímu růstu produkce. Očekává se, že Mexiko v roce 2013 odsune
Ghanu a zaujme její desáté místo. Během následujících let by mohlo předběhnout
i Kanadu.
Existuje jen jedna věc, která by mohla zvrátit současný trend a to je oznámené
prudké zvýšení těžební daně, které by měly vyskočit na monstrózních 7,5 %.
Tento trend vládní nenasytnosti pomalu proniká i do zemí, které dosud byly vůči
těžebnímu průmyslu vstřícné. Nicméně pokud těžební společnosti stáhnou své
investice, může být pro takto pošetilou vládu výsledkem čistá ztráta. Proti
tomuto zvýšení se zvedla velká vlna odporu, takže lze doufat, že od něj Mexiko
moudře ustoupí.
Papua Nová Guinea
„Jsou tam ostrovy plné zlata!“ PNG je poměrně bezvýznamná země na to, abychom
ji považovali za světovou zlatou mocnost. Ovšem vlastní mnoho velikých ložisek,
která jsou již dlouho přístupná ziskové těžbě. Od roku 2001 sice těžba poněkud
poklesla (-10 %), ale pokud nedojde k uzavření některého z větších dolů, měla
by produkce zlata zůstat na stabilních 55 až 65 tunách zlata ročně.
Ostatní
Kromě prvních dvanácti zde zůstává kolonka „ostatní“. Všichni tito ostatní
producenti zlata jsou odpovědni za 28 % veškeré světové produkce. To jen
ukazuje, jak moc je vzhledem k roku 2001, kdy „ostatní“ těžili jen 19 %,těžba
zlata v současné době diverzifikovaná,
Díky rekordním cenám zlata během posledního býčího trhu se stále víc zemí
snažilo urvat svůj kousek zlatého koláče. Průzkum možných zlatých ložisek
neobyčejně zesílil a ukázané trendy naznačují, že úspěch se dostavil mimo
obvyklá ohniska zájmu.
Nováčci v oboru brázdí celou zemi a vedou průzkum. Vznikají nové projekty a
nová jména. Je vidět obrovská diverzifikace a nové oblasti se hlasitě hlásí o
své místo na slunci. Minulost není zajímavá. Je fascinující sledovat objevující
se nové trendy v době, kdy je produkce zlata na svém historickém maximu.
Od roku 2001 prošla těžba zlata radikální proměnou. Již neplatí, že zde
existují jen tři dominantní hráči. Na čelo se propracoval nový závodník a celé
odvětví je nyní mnohem více diverzifikované než v minulosti. Tato diverzifikace
nabízí široké možnosti pro uvážlivé investory, kteří zde vidí svoji šanci na
zisk.
Tyto zprávy pro vás vytváří Akcieatrhy.cz
Přečtěte si také
Zlato online
Datum | Jedn. | Kurz |
---|---|---|
26.04.2024 22:12 | 1 unce | 2 339,74 USD |
26.04.2024 22:06 | 1 unce | 2 339,23 USD |
26.04.2024 21:58 | 1 unce | 2 339,53 USD |
26.04.2024 21:52 | 1 unce | 2 339,10 USD |
26.04.2024 21:44 | 1 unce | 2 337,95 USD |
26.04.2024 21:38 | 1 unce | 2 337,77 USD |
26.04.2024 21:28 | 1 unce | 2 337,38 USD |
26.04.2024 21:20 | 1 unce | 2 338,31 USD |
26.04.2024 21:16 | 1 unce | 2 338,86 USD |
26.04.2024 21:08 | 1 unce | 2 338,63 USD |