Pavel Kohout: Dramata a frašky ekonomie - Politika jako seriózní byznys

Pavel Kohout, Ekonomika, 25.05.2011

„Dostali jsme se, Pavle mladší, velmi razantně a přitom logicky od ekonomie k politice, která zajímá lidi asi jako vzduch - dokud jim nezačne dramaticky docházet jako v uvízlé ponorce. Takže konkrétně: Nevzpomínám vládu České republiky, která se tvrdě a přitom úspěšně ubránila ďáblovu pokoušení – vykoupit si příští mandát voličů bezbřehým plundrováním státní kasy. Je ta jedinečná šance pro reformy, kterou teď představuje pohodlná většina ve sněmovně, už promarněna? A žije-li dál, tak v čem?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá.

Předchozí díly najdete zde:

Dramata a frašky ekonomie: Jaká je cena demokracie?
Dramata a frašky ekonomie: Falešný pocit penzijní jistoty
Dramata a frašky ekonomie: Záhada jménem sociální pojištění
Dramata a frašky ekonomie: Jaká zem, takové daně

Občan se nemusí zajímat o politiku. Musí se ovšem vyrovnat s faktem, že politika se zajímá o něho. O jeho hlas a o jeho daně. A už jsme uprostřed ryze ekonomické problematiky. Získat hlasy voličů znamená pro politickou stranu moc rozhodovat o obrovských sumách peněz. Tyto peníze lze použít pro přímé či nepřímé nakupování voličských hlasů. Za hlasy je moc, která znamená peníze. A tak dále.

Existují názory, které tvrdí, že vznešený svět politických idejí by neměl být kontaminován látkou tak nečistou, jako jsou peníze. Že z politiky se nesmí stát obchod. Ale to je nedorozumění: politika JE obchod. A jako každý obchod může být i politika férová i neférová. Co je to neférová politika? Samozřejmě politika, která je zkorumpovaná, to dá rozum. Jestliže žijeme ve státě, kde je problém najít větší veřejnou zakázku, která by nebyla přinejmenším podezřelá, je to zkrátka špatně. Můžeme se jen divit, jak je možné, že voličům je to jedno.

Umím si ale představit i extrémně neférovou politiku, která bude úplně postrádat element korupce v tradičním smyslu tohoto slova. Co mám na mysli? Zásadní otázku, co je to vlastně demokracie. Většina lidí by asi odpověděla, že jde o vládu většiny na základě svobodných voleb. Pokročilejší by možná dodali, že demokracie musí respektovat elementární občanská práva: právo na život, na majetek a právo hledat štěstí. Když si většina „demokraticky“ odhlasuje, že si zlepší životní úroveň na úkor menšiny, kterou na základě zákona nejprve okrade a potom téměř vyvraždí, nejde samozřejmě o demokracii!