Rozumět investování - to chce studovat a mít čas. A platí to i pro trhy

Jakou budoucnost má vzhledem k mohutným propadům kapitálových trhů česká burza? A máme být pořád v klidu, nebo „pumpovat“ po vzoru většiny zemí i nadále další peníze do svých portfolií. Emil Dočkal, majitel společnosti Dower D odpovídá na otázky redakce serveru Kurzy.cz

Je zajímavé sledovat vývoje domácí burzy. Souhlasil byste s názorem, a pokud ne, proč, že pražská burza jde vlastní cestou? Zatímco ostatní, např. okolní indexy neklesají tak prudce, domácí spadne o řád níž. Jenže co se týká vzestupů, je na tom podobně. Čím si vysvětlit tuto anomálii, je-li?

Pražská burza moc nejde vlastní cestou. Je hodně  závislá jak na americkém, tak evropských akciových trzích. Jisté „anomálie“ lze pozorovat až v poslední době. Nesouvisí však s „odtržením“ BCPP od amerických i evropských kořenů, ale s účelovým chováním některých, především zahraničních investorů.

Podle názoru DOWER-D hrají velkou spekulativní hru silné zájmové skupiny, především v USA, říkáme jim „jestřábi“. Poté co splaskla bublina strukturovaných hypotečních derivátů - zabalení nekvalitních hypoték do úhledného balíčku - vyvstal před jestřábi úkol: co nejrychleji sanovat ztráty.
Nabídlo se celkem jednoduché a prosté řešení. Využít slabé emerging markets. Výhodný se jeví právě český trh, jehož výhody jsou navíc umocněny faktem, že v Česku dosud nebyl stanoven pevný termín zavedení eura. Plán jestřábů má několik logických kroků, stručně je ale lze popsat takto:

(1)     srazit akciové trhy na emerging markets razantně dolů

(2)     podhodnotit tamnější akcie

(3)     pak je u dna skoupit,

(4)     rychle vyhnat cenu nahoru a

(5)     prodat je.

Na drobné investory zůstává, aby se dokázali k tomuto procesu ve vhodnou chvíli připojit. Snadné konstatovat, nesnadné realizovat. Nicméně o to - ve vhodnou chvíli se připojit - nyní jde. A tím si také vysvětlujeme některá „anomální chování“ pražské burzy v posledních dnech.

Množí se zprávy o hluboké recesi USA, jenže málokdo si dovede představit, co by to konkrétně znamenalo nejen pro domácí kapitálový trh, ale i celou společnost.... Tak co tedy?

Dopadů je a ještě bude víc. Některé pozorujeme už nyní. Problémy firem závislých na exportu, problémy hoteliérů, pokles turistického průmyslu, omezování výroby, propouštění, pokles spotřeby obyvatelstva a s tím vším souvisejí oslabování ekonomiky. Ale otázka je směrována na domácí akciový trh. Na něm vidíme situaci růžověji, protože těžké rány už kapitálový trh, především akciový trh, schytal. Blížíme se, pokud na něm už dokonce nejsme, onomu pověstnému dnu. A po odražení se ode dna už může trh jen růst. Akcie se obvykle vzpamatovávají první. A to je dobrá zpráva.

Jsou podle vás, vámi tak často zmiňované, investiční horizonty akcií i  v těchto hodně turbulentních dobách aktuální? A proč?

Ano. A nejen aktuální, přímo rozhodující. Počítače přinesly na akciové trhy zcela nový prvek – všeobecnou a snadnou dostupnost obchodování širokoké investorské veřejnosti. Ale nejn to. Přinesly s sebou i nové obchodní styly a metody. Především marginy a stoplossy. A právě za ně trhy dost zaplatily. Z investování se stala hra a od hry už je jen kousek k hazardu. Proto dnes mnozí politici a vysocí státní úředníci v USA, a nejen tam, vyčítají investičním bankéřům, obchodníkům s cennými papíry, brokerům a dalším institucím z branže, že udělali z Wall Streetu jedno velké kasino. A v tom je jádro pudla. Investování není hra. Investování není kasino. Investování není dokonce ani produkt, natož nějaký v Česku „populární“ desetinásobek. Investování je proces, jak se dostat z jednoho finančního místa na nové finanční místo. A to si dnes málokterý investor uvědomuje.

A nyní k těm horizontům. Koupit akcii ( obecně to platí pro každou investici, jen časový horizont se liší) znamená „zmrazit“ finanční prostředky na dobu cca šesti let. To je ono Buffettovo „nejraději držím akcie navždy“. V tomto kontextu je pak každá realizace výnosu v období kratším než šest let investičním úspěchem. A když v podobných turbulencích v jakých se právě nacházíme realizujeme naši investici za den či dva můžeme jásat - ale nikdy to nesmí být náš investiční plán.

V praxi se vyplácí sledovat tři typy horizontů:

• dlouhodobý, v délce do oněch vzpomínaných šesti let
• střednědobý, v délce do dvou až tří let
• krátkodobý, v délce tří až šesti měsíců

Ptáte se, kde máme intradenní obchodování? Tomu, i když ho sám  někdy využívám, nevěřím, je to jen náhoda a „hra pro volné peníze“. A propo: zásadně se nevyplácí sázet na půjčky, marginy a podobné techniky. Když se daří, je to výborné, ale co když ne? Pak nemáme ani investice, ani peníze.

Blíží se zřejmě doba, kdy bude opravdu každá rada investorovi drahá, přesto, kdybychom mohli maximálně zobecnit - jaké doporučení by od vás váš potenciální klient dostal?

V tuto chvíli bychom mu doporučili shromažďovat volné peníze a být připraveni okamžitě investovat. A světe div se – do akcií! Ty se totiž v podobných dobách jako je ta současná nejrychleji „probouzejí“ a nejsou s nimi spojeny žádné „vícepráce či dodatečné výdaje“, jako například s nemovitostmi, o které se musíme starat, a které musíme udržovat, což je v obdobích krizí zvlášť finančně náročné.

Jsou podle vás nástroje pro rozhodování o akcích na kapitálových trzích, mezi něž patří i technická analýza dneska pomůckou, nebo spíše vadí zavedeným rozhodovacím mechanismům?

Jsou výbornou pomůckou. Pro akciové trhy totiž platí – a to v každé době – dvě pevné zásady.

(1)     sledovat trendy

(2)     sledovat klouzavé průměry

Především o nich je technická analýza. Častom slýcháme kritiku, že se technická analýza opírá jen a jen o minulost. Je založena na mylné interpretaci známého „dvakrát nevstoupíš do jedné řeky“. Pokud se týká konkrétní kapičky vody, tak to jistě platí. Pokud ale mluvíme o technické analýze nemluvíme o vodě, ale o korytu – trendech. A ty se mění jen velmi málo. Porozumět trendům znamená porozumět  klouzavým průměrům. Dál už je to snadné.  Ale to už je o nečem jiném a do krátké odpovědi se toto téma nevejde. Je to celá nauka.

Hodně nevyzpytatelné jsou na domácí burze bankovní a energetické tituly, ani developerské společnosti se neukazují být stálicemi trhu. Moc příležitostí tak nezbývá, souhlasíte...?

Ne, nesouhlasím. Jednak může být ve hře, já tomu tak říkám, „časové portfolio“ jednoho jediného titulu, nakoupeného v několika obdobích za různé ceny, viz například ČEZ. To ale není typický příklad, i když tuto metodu mnozí úspěšní investoři s úspěchem používají. Typičtější je „vícetitulové portfolio“. Podívejme se například na vámi  vzpomínané a  dnes zatracované developerské tituly. Až se přeženou mraky a tyto společnosti si vyřeší své problémy, před které je  postavila krize, stanou se zase hvězdami. Totéž platí o bankách, energetických, ale i dalších titulech. Tady platí, tuším anglické, přísloví: I ten nejčernější mrak bývá lemován stříbrem.

Je podle vás nyní čas na to, aby investoři svěřili své počínání profesionálům, kteří se byznysem zabývají denně, nebo se spíše přikláníte k tomu dělat si všechno sám?

Každá cesta má svá PRO a PROTI. Předně kdo je to profesionál? Navíc nezávislý profesionál! Pokud si ale chceme dělat všechno sami, musíme si zodpovědět jinou důležitou otázku: máme na všechno čas? Odpověď na položenou otázku vidíme v kompromisu. Rozumět investování, to znamená studovat, a – nemáme-li dost času – svěřit investování do rukou profesionálů. Pokud to ale jde obchodovat - s podporou servisu našeho obchodníka - sami.

Jakou predikci trhu bychom od vás nyní mohli po všech těch událostech slyšet?

Aktuálně bude trh ještě nějakou dobu kolísat v postranní akumulační fázi. Po ní obvykle následuje růstová fáze. Výrazného poklesu se již neobáváme. Nebo  ještě konkrétněji: do volby prezidenta USA, tj. do 4. listopadu, bude na trhu přetrvávat  vysoká volatilita. Po tomto datu očekáváme poměrně rychlý přechod do růstové fáze.