Polokovy

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Polokovy tvoří společně s kovy a nekovy tři hlavní skupiny chemických prvků.^[1][2][3] Rozdělení je prováděno s ohledem na vazebné a ionizační vlastnosti prvků. Je velmi obtížné definovat polokovy. Následující charakteristiky se často přisuzují polokovům:

1. polokovy obvykle tvoří amfoterní oxidy
2. polokovy se obvykle chovají jako polovodiče (B, Si, Ge)

Vlastnosti

Vlastnosti polokovů tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Jsou většinou křehké a nejsou kujné. Mají velice malou elektrickou vodivost. Tu lze zvětšit zahřátím nebo příměsí jiného prvku. Polokovy jsou pevné prvky, které se využívají jako polovodiče.

Využití

Polokovy se používají k výrobě polovodičových součástek, integrovaných obvodů, čipů i jiných elektronických součástek.

Problémy

Sloučeniny arsenu jsou velice jedovaté a vědci se domnívají, že mohou být karcinogenní. Do životního prostředí se dostávají zejména spalováním nekvalitních fosilních paliv.

Seznam polokovů

• Bor (B)
• Křemík (Si)
• Germanium (Ge)
• Arsen (As)
• Selen (Se)
• Antimon (Sb)
• Tellur (Te)
• Astat (At)

Odkazy

Reference

Související články

• Kovy
• Nekovy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu polokov na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph932516 PSH: 5838 BNF: cb13179368t (data) GND: 4158819-8 LCCN: sh85119926 NDL: 00575225 NLI: 987007531627105171