Nobelium

Nobelium
[Rn] 5f14 7s2 (259) No 102
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Nobelium, No, 102
Cizojazyčné názvy	lat. Nobelium
Skupina, perioda, blok	7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS	10028-14-5
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	259,10
Iontový poloměr	No2+: 113 pm, No3+: 95 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 7s2
Oxidační čísla	II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	předpokládaná 1,3
Ionizační energie
První	5,8 eV
Druhá	11,3 eV
Třetí	24 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství	předpokládané pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	827 °C (1 100,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Yb ⋏ Mendelevium ≺ No ≻ Lawrencium

Nobelium (chemická značka No) je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela.

Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % ²⁴⁴Cm + 4,5 % ²⁴⁶Cm) jádry uhlíku ¹²C a bylo získáno nobelium ²⁵²No s poločasem přeměny 2,44 sekund.

 244
96 Cm +  12
6 C →  256
102 No →  252
102 No + 4  1
0 n

Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjørn Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.

Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu ²³⁸U jádry neonu ²²Ne

 238
92 U +  22
10 Ne →  260
102 No →  254
102 No + 6  1
0 n

Izotopy

Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž nejstabilnější (z těch, u nichž je poločas přeměny znám) jsou ²⁵⁹No s poločasem přeměny 58 minut, ²⁵⁵No s poločasem rozpadu 3,52 minuty a ²⁵³No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu:^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

• Aktinoidy
• Jaderná fyzika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nobelium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo nobelium ve Wikislovníku

Autoritní data	GND: 4171959-1