Už mám nyní jen několik dřevně historických fondů, sahajících až někam ke kupónové privatizaci. Ty fondy kolikrát změnily statuty a jméno, včetně a právě svých portfolií, různě se i fondy poslučovaly, přešly kolika vichřicemi prasknutých bublin na finančních trzích ve světě a i otřesů tady v Česku.
Obvykle jsem se snažil, aby mi zůstaly v delším držení ty fondy, u kterých byla jakási zvláštnůstka. A nejlépe, když manažer fondu projevoval alespoň náznak nějakého zájmu a aktivity. Také, aby investiční společnost patřila nějaké velké bance, kvůli přece jen nějakému dohledu a vyvarování se možné ostudy, kterou by nakonec pocítila moje peněženka.
Takže dnes ten pasivní zůstatek mám v především dluhopisovo smíšených fondech u ČSOB (mnohé původem IPB) a KB.
Tam, kde je významné cizoměnové akciové zastoupení, tak se zajímám, zda-li fond ošetřuje i kurzová rizika.
Z ČS jsem po nehorázných zkušenostech jako z banky radikálně utekl, tj. utekl včetně jejích všech dceřinek, tedy i z fondů, ... a opravdu nikdy už více, už z principu. Mám důvodný pocit, že jsem byl touto institucí poškozen, rozvádět to nebudu, sem to nepatří.
Přitom jsem s fondy dřív dosti aktivně obchodoval. U původních a ještě akciových jsem spekuloval na realizaci diskontu (při přeměnách na otevřené podílové fondy), hltal jsem informace o portfoliích fondů, četl kecy a malůvky grafů v materiálech investičních společností, jo, také byly (a snad ještě jsou?) nějaké rádoby odborné časopisy, na webu se toho dalo a dá také dost sehnat.
Ale jak už jsem nedávno napsal jinde, aktivně obchodovat s fondy dle mne často je, jako jet s autem a který má povolený volant, proto jsem raději začal investovat sám a do českých akcií.
Na cizí akcie se spíš jen zatím chytám, nevylučuju ani nějaký certifikát, ale v poslední řadě nevylučujiani ten fond, fond na nějakou speciálnost, jinak to dle mne nemá smysl.
Ty zjevivší se tzv. zajištěné fondy pokládám, jako instrument, za pro mne velmi nezajímavé.