Příspěvky nebo odpovědi uživatele Jan Hřebíček

Tyto různé nápady se stimulačními balíčky, zápornými úroky, tištěním peněz či velkými ekonomickými šoky jsou pořád stejná písnička o tom, že se někdo snaží mnoho menších či větších chyb vyřešit tím, že se udělá jedna velká záplata, kterou se všechny chyby napraví. Většinou ale důsledkem této záplaty, kterou z principu funkčně udělat nelze, je další chyba. V čem je základní problém? Problém je v tom, že v ekonomice je stále dostatek firem a osob, které mají své vysoké zisky fakticky zajištěny a nemají důvod ani motiv se jich vzdát. A když přijde nějaká přirozená či méně přirozená krize, tak mají dostatek nástrojů a moci si své zisky uchovat. Za normálních okolností by s příchodem krize klesly marže podniků i osob inkasujících naprůměrné zisky, větší procento HDP by se začalo přerozdělovat přes mzdy a ekonomika by se zase rozjela. Aktuální rozvinutá ekonomika však poskytuje obřím firmám, různým monopolům od Google až po lokální dodavatele služeb pro domácnost, politickým obchodníkům a korupčníkům dostatek možností a podpory, jak si své marže udržet a snahy centrálních bank či rozpočtových stimulů naopak vytvářejí další skupiny s nadprůměrnými maržemi, jako například nyní v ČR vývozce, developery a velké obchodníky s aktivy na dluh (devalavace koruny, extrémně nízké úroky).

Situaci lze řešit zřejmě pouze návratem k normálním úrokům (2 % a více), normálním směnným kurzům nepodporujícím někoho na úkor jiného, odstranění nesmyslně vysokého zdanění práce na úkor nepochopitelných daňových úlev, ale zároveň jemnou mravenčí prací mající za cíl odstranění nehorázných marží pramenících z korupce, politických kšeftů, menších či větších monopolů, zneužívání hospodářského postavení a apod. Udělá to někdo? Neudělá. Protože je to moc práce namísto níž uslyšíme stále stejné písničky o expanzivní měnové politice, prorůstových fiskálních stimulech a imaginárních, ale nutných strukturálních reformách. V Japonsku to už sice 20 let nikam nevede, ale to nikomu nevadí, protože nás stejně nakonec dobře zaplatí ti, kterým ty nehorázné marže umožníme nebo alespoň neznemožníme.

Spekulanty v textu článku jsem myslel osoby, které ve velkém reálně využívají deformace trhu způsobené zásahy ČNB. Tedy osoby s úvěry v řádech minimálně jednotek miliard korun, z kterých platí úroky na úrovni 1% p. a. a za ně nakupují rozsáhlá portfolia aktiv, která by při úrokových sazbách o 2% vyšších nikdy nenakoupili. Plus měnové spekulanty, pro které jsou živou vodou manipulace s kurzem za peníze někoho, pro kterého nejsou hospodářské výsledky jeho organizace důležité. Předpokládal jsem, že je z textu článku jasné, že tím nemyslím běžné spekulanty hledající podhodnocená aktiva, jejichž aktivita není založena podstatnou měrou na využívání deformací trhu způsobených ČNB.

Otázku bilance a hospodářského výsledku ČNB, ani zda na tom vydělá český stát jakožto ekonomický subjekt jsem v článku neřešil, to nechť si vyříkají diskutující mezi sebou.

Nemohu však vůbec souhlasit s poznámkou, že by podnikatelé měli pružně reagovat na danou situaci, která vznikla nepředloženým administrativním zásahem státního orgánu. Podnikatelé tu jsou od toho, aby poskytovali výrobky či služby občanům nebo jiným subjektům, a ne od toho, aby je státní instituce honily od čerta k ďáblu, nejdříve montovat solární panely, potom rychle něco začít vyvážet, i když nemám co, a nakonec vyrábět registrační pokladny. To nejsou podmínky pro podnikání, to je pakárna. Ale aby bylo jasno, sám jako podnikatel si nestěžuji vůbec.

A co se týče lepšího řešení, tak si stačí přečíst můj článek, který jsem napsal tři dny po předloňském VŘSR a na který je na konci tohoto článku odkazováno. Úroky nesnižovat pod úroveň 1 - 2%, naopak snížit svůj inflační cíl na 1% nebo nulu, přestat podporovat nárůst spotřeby jen u nemovitostí, ale podporovat ji i u zboží krátkodobé spotřeby, a nalézt cestu, jak dostat peníze mezi spotřebitele a ne je dávat jen do finančního sektoru. No a kdyby studovali, jaké jsou reálné problémy české ekonomiky, čímž nebyl silný kurz koruny při 25,80 Kč/eur, tak mohli třeba i něco poradit české vládě. V článku byly zmíněny neadekvátní ziskové marže, které část ekonomiky inkasuje, což způsobuje nižší podíl mezd na HDP.