Máte pravdu v tom, že autor nesprávně dedukuje příčinnou souvislost mezi produktivitou a mzdami. To, že tyto veličiny korelují (vyvíjejí podobně) je pak způsobeno tím, že hodinová produktivita je vlastně cena utržená za výrobky vyprodukované za hodinu práce a její růst je tedy v podstatě růstem inflace, od které se zase zpětně vyvíjí růst mezd. Takže ta souvislost je velmi velmi zprostředkovaná a jiná, než autor naznačuje.
Co se týká utopičnosti zkracování pracovní doby z hlediska dělníků, tam nesouhlasím. Jednak by se mzdy nesnížily proporcionálně a druhak by to nebylo tak, že by někdo někomu nakázal, že nesmí pracovat více. Ideální by bylo, pokud by zákon snížil normu na řekněme 32 až 34 hodin týdně, s tím ovšem, že by ke snížení mohlo dojít jen na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Nenastávalo by tedy automaticky ze zákona - zaměstnavatel i zaměstnanec by s ním i s jeho podmínkami museli souhlasit. Lidé by tedy nadále mohli pracovat déle (např. 40 hodin), ale už by to nebyla norma. Opravdu to není nic nerealistického a záleží jen na způsobu implementace, který zajistí, že zkrácení pracovní doby bude každého volba, nikoli nutnost.