Petr Hájek komentuje ohlasy na řecké NE Bruselu, v němž nešlo ani o dluhy, ani o „vyjednávání s věřiteli“, ale o cosi mnohem zásadnějšího a také pro nás možná inspirativního
Horký (u nás prodloužený) víkend skončil malou evropskou bouřkou. Řekové odmítli diktát, který jejich vzpurné vládě bezostyšně předložila Evropská unie. Zablýsklo se při tom na časy?
„Řekové dnes učinili statečné rozhodnutí a ukázali, že demokracii nelze vydírat,“ prohlásil v televizním vystoupení premiér Alexis Tsipras. Současně národ, který vysokou účastí v referendu a jeho jednoznačným jedenašedesáti procentním NE, dal vládě novou silnou legitimitu, ujistil: Řecko nechce odejít ani z EU, ani z eurozóny. O čem, když ne o tom, tedy lidové hlasování vlastně rozhodovalo?
Kam s ním?Tato otázka ze slavného Nerudova fejetonu se týkala slamníku, který bylo obtížné zlikvidovat. Podobné problémy stojí nyní před majiteli „mezinárodní organizace“, která se již tváří jako stát: Jak zatočit se vzpurným premiérem? Jak zabránit, aby se „řecká nákaza“ dál nešířila? To je to, oč jde. Každý rozumný člověk přece ví, že se od počátku vůbec nehraje o řecký dluh, jak se nyní v nové propagandistické kampani budou opět snažit přesvědčit veřejnost komentáře politického, ekonomického a mediálního mainstreamu.
Řecké NE Bruselu musí nutně povzbudit všechny, kteří vytvoření nového evropského „kotle národů“ od počátku EU odmítají
Řecký dluh je samozřejmě nesplatitelný a vědí to všichni. Podobně jako jsou nesplatitelné dluhy Francie, Španělska, Itálie či Spojených států. Řecko je však dostatečně malé, aby se s ním dala hrát komedie „Jde o princip – dlužník musí své závazky uhradit“ a současně bezpříkladně vzpurné, aby se stalo precedentní bruselskou výhrůžkou všem ostatním potenciálním rebelům: „Když zadupeme, zalezete do děr.“
Dupali ze všech sil, nestalo se – a precedent je na světě. Jen v opačném gardu, než vládnoucí Německo a jeho federalističtí evropští spojenci potřebovali. Když hlasovala v referendu Francie proti Evropské ústavě, přejmenovali ji na Lisabonskou smlouvu a nové hlasování o ní již veřejnosti nedovolili. Když totéž udělalo Irsko (s domněle „hrdým“ lidem), názorně předvedli, že stačí zadupat, vypsat reparát s patřičnými výhrůžkami – a po hrdosti je veta. Řecko je tak prvním příkladem, že to přece jen i v dnešním světě jde.
Čtěte ZDE: Řecko učí Čechy: Víme o tom málo. Banky si hlídají zisk, lidé umírají na ulicích. Hlavní starostí Bruselu je válka s Ruskem. Jak prodat stát ve třech snadných krocích
Jak vyměnit národ?Ta facka několika stovkám tisíců „bruselského lidu“ (vedeného Berlínem a vládnoucího deprimovaným miliónům v evropských historických státech) je docela hlasitá a sedla přesně. Jen o ni jde. Jen ta je podstatná. Vše nad to, nad čím se nyní uchvacují mainstreamoví komentátoři, je mystifikace. Vyhlášením referenda – tedy odvoláním se k lidovému rozhodnutí – udělal premiér Tsipras riskantní, ale vpravdě politický (tedy kontrarevoluční) krok: Mohl prohrát jedině v případě, že by malá účast referendum „delegitimizovala“, nebo kdyby výsledek NE byl těsný (jak doufaly manipulativní „předpovědi“ agentur pro výzkum veřejného mínění).
Jeho pozice je nyní komfortní a jeho provolání k národu po vyhlášení výsledků naprosto přesné: Neblázněte, nehraje se o setrvání Řecka v eurozóně, v Evropské unii už vůbec ne.
Ten poker byl ve skutečnosti o jediném: Existuje ještě v Evropě národní stát a v usilovně demontovaných státech „politický lid“? Tento test byl v sázce. Pokud by se ukázalo, že ani v hrdém Řecku to již neplatí, zahrnuli by „majitelé Evropy“ jeho strádající občany dárky: Sejfy Evropské centrální banky (ECB), skladující bezcenný rotační papír značky euro, by se rázem otevřely dokořán. Penízky by jen pršely. Teď mu je budou sice muset dát také, ale se skřípěním zubů nad šokujícím zjištěním: decimovaný národní stát ještě úplně mrtev není.
Jenže co s tím? Jak vyměnit lid, který skutečně již napůl hladoví a přesto – vzdor výhrůžkám, že nepodřídí-li se, hlady zahyne – volá: Státní suverenita a svoboda je cennější? Jak vědí všichni neúspěšní diktátoři celého světa, lid vyměnit nelze. Zdecimovat bombami, rozvrátit zbytek hospodářství, vytvořit „uprchlické vlny“ – to ano. V Řecku však ani to není aktuálně možné. Pro Spojené státy je důležitým členem NATO na jižním křídle, v plánech proti (rovněž vzpurnému) Rusku vedle Turecka klíčovým. více protiproud.parlamentnilisty.c ...
(3)
