Islám, v doslovném překladu z arabštiny „podřízení se“ je kompletní, zejména politický předpis na násilné ustanovení údajně dokonalé podoby lidské společnosti, přičemž za plnoprávného člověka je opakovaně a důrazně označován pouze muslim, tj. sluha či přesněji otrok Alláhův. Nejedná se o žádné superlativum, postavení „dobrého“ muslima coby alláhova otroka zdůrazňují všechny islámské právní „školy“ (ve výrazu škola nehledejme vzdělání v evropském slova smyslu, jediné vzdělání které islám kdy uznával a provozoval je „vzdělání“ muslimské, tedy doslovná znalost a mechanické opakování – v žádném případě kritické zkoumání islámských posvátných knih, zahrnujících jakýsi „svatý“ trojlístek : Korán, Síru (životopis Mohamedův) a hadísy (výroky a skutky Mohamedovy).
Je tedy nesprávné označovat Korán jako „bibli“ islámu. Byť jde o údajné slovo Alláhovo, Mohamedovi pouze zjevené, tvoří se Sírou a sbírkami hadísů nedělitelný celek, ze kterého odvozuje islámská ideologie všechny své postuláty a stanoviska. Lze konstatovat že není islámu bez jednoty Koránu, síry a (sbírek) Hadísů. Až jejich souhrnné a podrobné zkoumání dává ucelený obraz jak historikovi, zkoumajícímu zrod této smrtonosné násilnické ideologie, tak laikovi, který je zmaten setrvale hroznými výroky a skutky vyznavačů údajně „mírumilovného“ islámu. O žádné mírumilovnosti v této v prvé řadě politické ideologii, ař následně náboženské nauce ve světle jejího skutečného poznání nemůže být řeči.
Sbírej Hadísů je celá řada, téměř každý islámský „učenec“ se toužil zviditelnit originální sbírkou autentických výroků a skutků Mohamedových. Mezi nejznámější a nejcitovanější patří sbírky Buchárí, Muslim, Abú Dawúd či Ibn Ithak. Mohamed je podle všech těchto „učenců“ minulosti i současnosti nejdokonalejším člověkem který kdy žil a jehož skutky musí každý „dobrý“ muslim vždy a všude věrně napodobovat. Džihád je pak autentickým a jediným projevem životaschopného islámu. Bez džihádu ztrácí islám veškerou svoji „duchovní“ náplň, přestává být islámem, přestává být onou zvrácenou a vražednou podobou lidské společnosti jak si ji představoval psychopatický, krajně násilnický zvrhlík a šílenec Mohamed. Tutoi skutečnost plně dokazují krvavé dějiny islámu, který se vždy v dějinách „živil“ pouze výboji, a z nich plynoucím trvalým přísunem kořisti včetně otroků. Otrokářství je ostatně v islámských společnostech přítomné stále. více eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7706-skutecne ...
