Na konci „studené války“ očekával vítězný Západ, že včerejší nepřátelé převezmou model tržního hospodářství a demokracie. O tomto sbližování systémů, tzv. „třetí cestě“, snili již teoretici pražského jara. V srpnu 1968 byli poraženi a jejich naděje ožily až po pádu železné opony. Čtvrt století poté je však zřejmé, že se pouze tržní ekonomika prosadila globálně. O demokracii to říci nelze. Autor tohoto textu se dokonce domnívá, že západní demokracie pomalu ale jistě konvertují k autoritářskému vládnutí.
Manažerská politika
Místo globální demokratizace došlo po roce 1989 ke globální ekonomizaci politiky. To zní na první pohled rozumně vzhledem k tomu, že na celém světě probíhá soupeření zemí o investory a podíl na blahobytu a hospodářský rozvoj je hlavním měřítkem úspěšného vládnutí. Potíž je v tom, že byl ekonomizován i samotný obsah politiky. Politicky rozhodující je dnes jen to co je počitatelné a politickou hodnotu má pouze to, co má také tržní cenu. A to ještě není všechno. Také ideál správného řízení státu je již přinejmenším čtvrt století velmi podobný modelu podnikového managementu. Hnutí ANO je první politický subjekt, který otevřeně říká, že státy je třeba řídit jako firmy.
Místo globální demokratizace dnes dochází k ekonomizaci a v jejím důsledku ke sbližování více eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/6916-konec-sn ...
(3)
(3)
(4)
