Sexuální skandály katolických duchovních Wiki. Toto je zrůdnost né homoši ty nikoho již nepopuzí neb je to k dnešku dle odhadu 50 na 50 cháááááá Poté, co v lednu 2002 bostonský arcibiskup kardinál Bernard Francis Law změnil postoj k pohlavnímu zneužívání dětí a mladistvých, zejména chlapců, ve své diecézi a list Boston Globe začal se zveřejňováním těchto případů, proběhla Spojenými státy a následně celým katolickým světem a sporadicky i v nekatolických církvích vlna obvinění kněží z pohlavního zneužívání. Obvinění se často vztahovala k případům starým i desítky let. Důvodem afér nebylo jen samotné pohlavní zneužívání, ale především skutečnost, že biskupové někdy řešili stížnosti a obvinění příliš diskrétně a málo radikálně, v některých případech zcela nedostatečně, pouhým překládáním kněží nebo umlčováním svědků, nebo vůbec nijak.
Tato kampaň se stala jednou z nejvýraznějších větví boje proti sexuálnímu zneužívání dětí i „honu na pedofily“, které od osmdesátých let 20. století zesílily v euroamerické oblasti i mimo církevní sféry. Zároveň se ve své době stala jednou z nejvýraznějších forem skutečné i nespravedlivé diskreditace církve i tématem vnitrocírkevního boje.
Doposud největší snaha přimět papeže a vatikánské činitele k odpovědnosti za sexuální zneužívání dětí kněžími katolické církve nastala 13. září 2011, kdy organizace Síť obětí katolických kněží předložila mezinárodnímu trestnímu soudnímu dvoru v Haagu 84stránkovou zprávu a 20 tisíc stran dokumentace[1] obvinění, že papež a činitelé z Vatikánu tolerovali a umožňovali systematické utajování znásilňování a pedofilie, páchané katolickými kněžími po celém světě.[2]
(1)
(2)
