Zuzana Roithová
19. 08. 2012 | 11:45
Přečteno 5111 krát
Pošli e-mailem
Aby bylo jasno: opravdu nejsem nadšená z toho, když někdo v kuklách vlítne do kostela a začne tam před zraky věřících poskakovat a vyřvávat. Stát se to v České republice, řekla bych, že dotyčným v mládí rodiče opomněli dát pár facek. Jenže dívčí skupina Pussy Riot si své představení odbyla v Rusku a po odsouzení matek od dětí na dva roky do vězení není možné se neptat proč a za jakých okolností. Je totiž jasné, že facky rozdává režim Vladimíra Putina, a že mu nejde o výchovu, ale o zastrašování opozice.
Kostely vždy byly místem společné modlitby, ale také místem, kde pronásledovaní nacházeli útočiště. U nás se v chrámu páně v Boleslavi snažil marně zachránit Svatý Václav, v Anglii se královna Alžběta z Woodville ukrývala po smrti manžela krále Eduarda IV. před trůnuchtivým švagrem ve Westminsterském opatství. V Rusku se v jednadvacátém století rozhodly mladé matky volat v pravoslavném kostele Krista Spasitele po svobodě. Udělaly to po svém a proti dobrým zvyklostem. Ale neporušily tím žádný zákon (což právě v zemi, kde byla církev v posledním století vytlačována na okraj společnosti, není ani divu). Odsoudit v takové situaci obviněné k nepodmíněnému trestu je soudní zvůle.
Nevím nic o soudkyni Marině Syrovové, nevím nic o jejím náboženském cítění a o hloubce její víry. Nevím proto, nakolik se jí mohly dotknout věty typu „Bohorodičko, vyžeň Putina“, nebo „Hlava KGB – hlavní svatý – vede demonstranty do vězení.“ Přesto si jako křesťanský demokrat dovolím zpochybnit její výnos, že mladé ženy motivovala pro jejich vystoupení „náboženská nenávist“ a že se „dopustily svatokrádeže a znesvěcení“, nebo dokonce, že „urazily Boha“. Myslí-li to vážně, musí soudit a odsoudit patrně desetitisíce nenávistí skutečně hnaných komunistů, kteří kostely dokonce bouraly se zemí. Nebo jde o něco jiného?
Samozřejmě. Jde o zastrašování politické opozice, která je podmínkou demokratického režimu. Ten kremelský eliminuje kritiky z řad politiků i veřejnosti. Občanům vzkazuje: dejte si pozor, do našeho lesa nechoďte a raději ani nevolejte. Členky Pussy Riot se nebály a volaly. Kdyby je za jejich vystoupení žalovali dotčení farníci a soud by mladým ženám nařídil odčinit narušení modliteb a pořádku na veřejných pracích, nebylo by co namítat. Jenže hlavním žalobcem a soudcem je stát a trest se dotkne především dětí odsouzených. A to odsouzených, na něž je díky jejich provokativnímu číslu upřen pohled celého světa. Mrazí mě proto při pomyšlení na politické procesy, o nichž zahraniční veřejnost ani neví - kolik jich je a jaké tam asi padají tresty?
Ve středověké Anglii mohl zločinec získat chrámový azyl až na měsíc, pak musel co nejrychleji opustit zemi a bez svolení krále se nevracet. Současné Rusko tak daleko ještě není.
Kostely vždy byly místem společné modlitby, ale také místem, kde pronásledovaní nacházeli útočiště. U nás se v chrámu páně v Boleslavi snažil marně zachránit Svatý Václav, v Anglii se královna Alžběta z Woodville ukrývala po smrti manžela krále Eduarda IV. před trůnuchtivým švagrem ve Westminsterském opatství. V Rusku se v jednadvacátém století rozhodly mladé matky volat v pravoslavném kostele Krista Spasitele po svobodě. Udělaly to po svém a proti dobrým zvyklostem. Ale neporušily tím žádný zákon (což právě v zemi, kde byla církev v posledním století vytlačována na okraj společnosti, není ani divu). Odsoudit v takové situaci obviněné k nepodmíněnému trestu je soudní zvůle.
Nevím nic o soudkyni Marině Syrovové, nevím nic o jejím náboženském cítění a o hloubce její víry. Nevím proto, nakolik se jí mohly dotknout věty typu „Bohorodičko, vyžeň Putina“, nebo „Hlava KGB – hlavní svatý – vede demonstranty do vězení.“ Přesto si jako křesťanský demokrat dovolím zpochybnit její výnos, že mladé ženy motivovala pro jejich vystoupení „náboženská nenávist“ a že se „dopustily svatokrádeže a znesvěcení“, nebo dokonce, že „urazily Boha“. Myslí-li to vážně, musí soudit a odsoudit patrně desetitisíce nenávistí skutečně hnaných komunistů, kteří kostely dokonce bouraly se zemí. Nebo jde o něco jiného?
Samozřejmě. Jde o zastrašování politické opozice, která je podmínkou demokratického režimu. Ten kremelský eliminuje kritiky z řad politiků i veřejnosti. Občanům vzkazuje: dejte si pozor, do našeho lesa nechoďte a raději ani nevolejte. Členky Pussy Riot se nebály a volaly. Kdyby je za jejich vystoupení žalovali dotčení farníci a soud by mladým ženám nařídil odčinit narušení modliteb a pořádku na veřejných pracích, nebylo by co namítat. Jenže hlavním žalobcem a soudcem je stát a trest se dotkne především dětí odsouzených. A to odsouzených, na něž je díky jejich provokativnímu číslu upřen pohled celého světa. Mrazí mě proto při pomyšlení na politické procesy, o nichž zahraniční veřejnost ani neví - kolik jich je a jaké tam asi padají tresty?
Ve středověké Anglii mohl zločinec získat chrámový azyl až na měsíc, pak musel co nejrychleji opustit zemi a bez svolení krále se nevracet. Současné Rusko tak daleko ještě není.
(1)
(2)
(13)
