http://www.ihned.cz/1-10072080-16923760-00000K_d-32Už mi to připadá jen jako povzdech. Smutné je, že z úst jednoho z činitelů jenž má možnost sjednat anebo alespoň snažit se sjednat nápravu. Kdo jiný by v první linii měl zamezit dacanům typu Doležal provést takové sviňárny co předvedl. Nebo to snad chtějí po svými starostmi zaměstnaných spoluobčanech? K čemu tedy berou ten plat z našich daní, když za právo musíme bojovat sami? Vždyť ti to lidé jsou za činnost na poli hájení práva a tvorby nediskriminačních zákonů jež jsou v souladu s ústavními svobodami a listinou základních práv a svobod přímo placeni. Ono jedna věc je v senátu 2,4,6 let přežívat a druhá je aktivně a smysluplně vystupovat a svými neměnnými názory se prezentovat a také své při nástupu do funkce proklamované zásady dodržovat. Pokud se vrátím k článku, tak při použitém výčtu všech zásadních odlišností, jenž způsob vyvlastnění na "západ" od nás na hony vzdalují "našemu" zlodějskému způsobu okradení minorit, by měla být samozřejmostí ostrá diskuze na poli zákonodárném i výkonném, patřičná medializace a konfrontace s názory odborníku a zástupců obou stran a opravdu reálné a na stůl položené srovnání se světem ( kde normální je nekrást ). Tak bych si představoval férový přístup k návrhu, jenž do sněmovny přinesl ekonomický expert pan Doležal, člověk který prokázal své (ne)znalosti v oblasti akciového trhu velmi slušným debaklem v jistém pořadu ČT, kde se dostatečně "uvolnil",a že celý tento návrh byl zpracován někým jiným a "na zakázku". Bohužel, jak je vidět, v celém parlamentu se zřejmě nenašel a nenajde další expert avšak na druhé straně barikády, jenž by takovou cípovinu s kterou přišel pan poslanec Doležal rozcupoval na kousky jako zárodek vracejícího se cynického a mocenského, z dob komunismu nesoucího se, pohrdání občanskými právy a svobodami. Je to samozřejmě dosti smutné. Je zřejmé , že chybí opravdu ona (vnitro)politická vůle. Vnitro proto, že toto je vál vládní i opoziční garnitury spojené s domácími mocensko-finančními skupinami a (jak to napsat) domestikovanými nadnárodními skupinami. I přes to všechno jsou zde skupiny lidí pokoušející se tento marast, ve kterém se vztah majorita-minorita nachází odstranit anebo alespoň zlepšit. Jde to však velmi z tuha a vše nasvědčuje tomu, že případ, kdy by se jak novela obchodního zákoníku, tak starý známý pargraf 220p, měly projednávat na poli ústavního soudu, neměl nikdy připustit a ani nastat. Načasování novely, včetně frašky s křížkem po funuse v podobě novely novely, také o mnohém vypovídá. Přesně v duchu "na nějaký čas zhasnem" a pak se budeme tvářit, že je vše v pořádku. Jen těžko se ale občan-drobný akcionář srovná s tím, že se takto zhasíná i 15 let po velkém kotrmelci. Vzhledem ke stavu českého soudnictví lze výrok "u nás se spravedlnosti nedovoláš" považovat za dogma. Ze všeho výše popsaného vychází, že úspěchu bude zřejmě možné dosáhnout až po dlouhé cestě českou justicí končící v soudních síních EK. Bylo by to nejen pro mne velkou satisfakcí za roky strávené pozorováním, jak jsou znovu pod taktovkou neokomunistů napříč politickým spektrem pošlapávány základní principy práv a svobod občanů.
(3)
