Není novinkou, že společnost OKD trpěla (a ještě dlouho bude trpět) chybnými politickými rozhodnutími. Soudy tak zpečetily osud firmy, která byla rozvrácena změnami na trhu s uhlím a politickými hrami. Krajský soud v Ostravě zamítl společnou žalobu, ve které OKD žádalo of firmy NWR (New World Resources) a Zdeňka Bakaly více než 24,5 miliard korun. Insolvenční správce Lee Louda a (dále pak Správa pohledávek OKD) odmítali uznat pohledávky, které si investoři vyplácely během let 2006-2012. Dividendy však byly vyplaceny zcela v souladu se zákonem.
„Soud dospěl k závěru, že veškeré distribuce, tedy podíly i dividendy, které byly vypláceny v letech 2006 až 2012 hlavnímu akcionáři, tedy New World Resources NV (NWR), byly provedeny v souladu se zákonem. Úroveň vlastního kapitálu v době, kdy bylo plnění poskytnuto, výplatu dividend umožňovala,“
Soud tak dal za pravdu investorům, kteří roky vedou bitvu o svá práva s vedením OKD.
Pochybné smlouvy, pochybné zacházení
A zase ten Andrej Babiš. V době, kdy byl Andrej Babiš ještě ministrem financí, přesunulo se OKD znovu do rukou státu. Státní podnik Prisko převzal vedení společnosti v roce 2018. Prisko společnost odkoupilo za 80 milionů CZK. Právě toto období pod Priskem se ukázalo v auditu společnosti Ernst&Young jako podezřelé. Vedení OKD uzavřelo několik smluv za stovky milionů korun. V době, kdy se doly uzavírají, se zdá podivné, že platby za odebírané služby rostou a společnost se dokonce zavázalo platit za tyto služby i v roce 2022. Právě konec roku 2022 má být definitivní tečkou za existencí dolů.
Před převzetím společnosti se tehdejší ministr financí Babiš dušoval, že zaručí transparentní hospodaření podniku, a žádné další státní peníze do upadajícího podniku nepustí. Opak se však stává pravdou. A soudy napříč republikou i Evropou, to jen potrvzují. Stát v případě společnosti OKD zásadně selhal. A blížící se arbitráž završí éru neschopnosti našich politiků.
Podivuhodné je především zjištění, že s návratem státu do vedení firmy se snížil počet řídících pracovníků ze stovky na jedenáct. Nové vedení však bylo prozíravé, a zvýšilo si mzdy pětinásobně. Ještě aby ne, když jedenáct pracovníků zvládne práci za sto. Manažeři si tak vypláceli bezmála půl miliónů měsíčně. Ve firmě, která ještě nedávno bojovala o přežití a ocitla se v insolvenci, je takové chování manažerů velice podezřelé. A jak se asi musí cítit zaměstnanci OKD, kteří čtou podobná zjištění na přestávce během ranní šichty.
Je dost pravděpodobné, že tato a další soudní rozhodnutí odsoudí společnost těžící černé uhlí k brzkému zániku. I přesto, že je konec OKD stanoven na rok 2022, události posledních dní nasvědčují tomu, že i přes rostoucí cenu uhlí je konec podniku nezvratitelný a velmi blízko. Koho ale můžeme hnát k odpovědnosti? Stát nebo konkrétní politické postavy?