Tak ještě sebrat někde nějaký ten prápor? A vyrazit v houfu a ve spravedlivém hněvu do ulic cinkat lžícema. Do prázdný plechovky od lančmítu. Že se na ně po tom roce 1989 až móc brzy zapomenulo: že také oni si přece chtěli nakrást opravuji rozebrat ... a každý mít tu zaslouženou vilku ve Švýcarsku ... a tam s milenkou a kýblem těch úplně nejlepčích prezervativů heč ... ale ... místo toho ... že na ně zbyl je ten okořeněný masový separát! Podstatou odpad!
Jo, jo, jo, umně bulvárem rozehraná lidská závist je mocným hybatelem dění. Jak lidský stádo a samo dostat tam, kde má v tu chvíli právě být. Třes závistivého rosola je potom dobrým znakem tedy znamením už takové toho použitelnosti ... použitelnosti k čemukoli a že situace už asi opravdu nazrála?
Potlačované slzy v oku a plném těžce odpracovaného uhelného mouru. Mozolnaté ruce podvědomě šátrají po železné tyči. Snad bude někde poblíž? Rytmus temně teskných básní Petra Bezruče tepe a tepě ztěžklou hlavou. Až se tepoucí hlava stává tak sama kladivem. Nedopitá láhev od fernetu. Čím větčí pytel tím lepčí: aspoň se do něho víc vejde, že, doly a uhlí je přece toho kdo v nich pracuje a kdo ho těží:
www.euro.cz/byznys/nespokojenost-roste-hornici-zac ...