G20; mnoho silných slov, na skutky ale zřejmě nedojde

S přibližujícím se summitem zemí G20 napětí stále roste, vyústí ale nakonec v konkrétní skutky? Zdá se, že trhy před chystaným summitem ovládla mírná averze vůči riziku.

Je tu možnost, že summit zemí G20 nakonec na události skutečně bohatý bude… USA chtějí, aby se země G20 zavázaly, že omezí maximální schodek či přebytek obchodní bilance na 4 % HDP. Němci v doposud neslýchané míře slovně vystupují proti údajné měnové manipulaci USA. Čínská vláda snížila rating amerických vládních dluhopisů, což je možná odveta za to, že americké úřady v USA neuznaly čínskou společnost Dagong jako oficiální ratingovou agenturu.

My ale zastáváme názor, že nakonec k žádným reálným skutkům nedojde. Dá se také očekávat, že účastnické země dosáhnou mírného pokroku ve věci tzv. SIFI (systémově důležitých finančních institucí), což je plán, jak se vypořádat s budoucími bankovními krizemi. Kromě těchto věcí však neočekáváme, že by na summitu bylo dosaženo nějakého dalšího pokroku. Výsledek summitu by mohl podpořit akciové trhy a USD by mohl opět pokračovat v již tři měsíce trvajícím výprodeji, který pouze krátce přerušilo posledních sedm dní.

Očekáváme, že USA budou skutečně vážně prosazovat zavedení maximální přípustné výše obchodního přebytku? Nejen že je tato záměr nesmyslný už ze své podstaty, ale nebere v úvahu ani skutečnost, že celý nápad se objevil těsně před americkými volbami. Před volbami, ve kterých se v té době očekávala drtivá porážka Demokratů (ke které nakonec také skutečně došlo) ve prospěch Republikánů. Není možné, že některá tvrdá prohlášení ministra financí Geithnera, podle kterých „by se země G20 měly pro několik následujících let zavázat k prosazování politik konzistentních se snížením nevyrovnanosti zahraničního obchodu pod určitou konkrétní míru ve vztahu k HDP“, byla pouhou součástí domácí volební kampaně? Bezpochyby v tom bude více než zrnko pravdy, zároveň se ale také obáváme, že politici jsou skutečně přesvědčení, že je nutné nevyrovnanost obchodní bilance napravit.

Na nevyvážené obchodní bilanci přitom z fundamentálního hlediska není nic špatného. Problém spočívá spíše v tom, že se politici zaměřují pouze na obchodní bilanci (což je v zásadě běžný účet země). Je to právě obchodní bilance, která je v současné době pro USA velmi negativní, na které se projevuje, že občané USA nakupují více zboží a služeb od cizinců, než jich prodávají. To je ten „obchodní deficit“, o kterém se tolik mluví. Možná, že používání slov deficit a přebytek vede k tomu, že si lidé myslí, že to první je pro ekonomiku špatné a to druhé dobré. Ale pokud ti, kdo prodávají zboží do USA (ti, kdo kupují dolar) obrátí a investují tyto dolary do továrny nebo jiného majetku v USA, bude to pro Ameriku určitě pozitivní, nikoli negativní.

Problém ale momentálně spočívá v tom, že jsou to většinou rozvinuté, pomalu rostoucí ekonomiky v Evropě a USA, kdo má ohromné obchodní deficity, neboť státní výdaje vymkly kontrole. Tyto ekonomiky své výdaje financují vydáváním státních dluhopisů. Možná by rozvinuté země měly Číně a ostatním vývozcům poděkovat, protože výměnou za své zboží očividně spokojeně nakupují drahé dluhopisy s nízkým výnosem, například americké pokladniční poukázky.

Ale to jsme odbočili. Zahnaly USA samy sebe do kouta? Na setkání před summitem G20 před několika týdny se pozornost rychle obrátila od Číny, jakožto měnového manipulátora, k USA, jakožto zemi, která svůj dluh řeší monetizací, když německý ministr financí zašel ve své kritice americké monetární politiky dále, než jsme asi kdy předtím viděli. Zvážíme-li, že Fed právě oznámil zahájení druhého kola kvantitativního uvolňování (uvažování je asi následující: když QE1 nezabralo, zkusme to celé ještě jednou), vypadá to, pokud dáváte přednost stanovení maximální výše nevyrovnanosti obchodní bilance, že munice dochází.

Takže co si z toho všeho máme vzít? Myslíme si, že nás čeká opakování prohlášení vydaného před několika týdny, které vyzývalo členy skupiny G20, aby „se zdrželi konkurenční devalvace“. A skutečně, první včera zveřejněný návrh obsahuje přesně tuto větu a také se v něm uvádí: „Budeme směřovat k systémům měnových kurzů, které jsou více určovány trhem, a zvýšíme flexibilitu směnného kurzu, abychom tak zohlednili základní ekonomické fundamentální ukazatele.“ Jedno k druhému, můžeme čekat spoustu slov a velmi málo činů, což by mohlo svědčit obchodům typu „všechno kromě amerického dolaru nahoru“.

Mads Koefoed, Saxo Bank