Kdo personálně tuneluje ČSSD?

Odchod poslance Petra Wolfa od ČSSD zastínil v dnešním televizním popoledni všechna ostatní témata, jakým bylo třeba irské referendum k Lisabonské smlouvě, reakce české vlády na jeho výsledek, zatímní redukce reformy zdravotnictví nebo navrhovaná korekce bodového systému.
Další změně sil na kolbišti Poslanecké sněmovny se svorně věnovaly oba diskusní pořady, jak Otázky Václava Moravce na ČT 1, tak Nedělní partie na Primě. Cenu za nejosobitější reakci, pokud by se nějaká taková udělovala, by nepochybně získal Alexandr Vondra díky (ne)líčené otázce, jakže se ten poslanec, který se tak divně chová, vlastně jmenuje.
Je pozoruhodné, že zatímco průzkumy veřejného mínění neustále favorizují socialisty, tak jejich poslanci v počtu nebývalém jeden po druhém opouštějí matičku stranu. Důvody se nabízejí dva: Jeden, jak tvrdí socialisté, spočívá v propracovaném úsilí občanských demokratů, jehož scénář se nemění, přetáhnout (korumpovat) poslance do opačného tábora. Druhý, jak je přesvědčena koalice, reflektuje nedemokratické poměry a válcování názorů vlastních členů v ČSSD. Existuje ovšem i důvod třetí, že totiž méně významní poslanci (obou táborů), resp. ti, jejichž účast v parlamentu je po příštích volbách nejistá, se pokouší zachovat si zdroj slušných příjmů aspoň do konce řádného volebního období a brání tak předčasným volbám.
Každopádně je mimořádně tristní, když původně „levicově“ smýšlející politik v pokročilém věku náhle prozře a zjistí svůj omyl v náhledu na svět. S tím samozřejmě koresponduje i podivení nad ochotou jednoho seskupení akceptovat podporu jedince, který mění názory ze dne na den. Není se pak co divit znechucení voličů, kteří vidí jak je jejich hlas bezcenný, jak velké riziko představuje víra v předvolební prohlášení kandidátů, ve výsledky průzkumů veřejného mínění. Že současné dění nesvědčí především personální politice ČSSD je ovšem nabíledni.
Nemá snad ani význam nějak komentovat klukovské, až fraškovité chování Tomáše Julínka a Davida Ratha v dnešní Partii. Pokud jde o meritum, tak Julínek vlastně vůbec nevysvětlil co má jeho reforma přinést pacientům, kromě banalit jako zvýšení informovanosti a sebevědomí či již existující možnosti si stěžovat. Při konkrétních dotazech odkazoval na „stanovená pravidla.“ V kontextu leitmotivu debat na obou stanicích však účinně zmínil někdejší členství Ratha v ODS a jeho spoluúčast ve zdravotnickém zařízení majícím stejnou právní formu, proti které Rath ve své argumentaci brojí.
Proto komparativně největší přidanou hodnotu mohlo divákům (ti co poslali sms, tak v nevýrazné převaze odsoudili plánované úterní protesty proti vládě) přinést závěrečné vystoupení Jeronýma Klimeše ke Kuřimské cause. Dalo by se říci, že jeho odpovědi snad až nepatřičně ingerovaly do probíhajícího soudního řízení, nicméně dozvěděli jsme se třeba takové pikantnosti, jakože Barbora Škrlová je ještě panna trpící syndromem Barona Prášila, ale i logicky znějící názory na pozadí celého smutného příběhu a role jednotlivých aktérů v něm, státní mašinérii nevyjímaje. Možná by nebylo od věci, kdyby v některém z příštích pořadů prezentoval názor na chování a pohnutky čelných i řadových českých politiků z psychologického (psychiatrického) hlediska.

Další (rozšířené) informace a zajímavosti zde, vedle zprávy o valné hromadě neziskovek třeba i posouzení vín domácí a zahraniční provenience.