Politická scéna je psychopatický zvěřinec.

Václav Moravec usiluje, a zřejmě mu v tom není bráněno, aby Otázky posunul někam mimo oblast "tradičního" schématu nedělních politických diskusí. Včera učinil další pokus k inovaci, a to tím, že k besedě pozval tři "bývalé" politiky, jimž v první hodině sekundoval ještě Antonín Pečenka, nucený správce VZP, z důvodu kardinálního podílu účasti na jednom z probíraných témat. Výběr osob byl ovšem poněkud nesourodý, ať již jde o kritérium okamžiku formálního skončení politické kariéry, tak délky setrvání v aktivní politice. Nejzkušenějším účastníkem rokování tak byl ten nejmladší - Stanislav Gross, který se do civilního ústraní uchýlil teprve nedávno. Trváním kariéry politika se mu blíží další účastník debaty, Jan Ruml, nejméně zážitků, nominálně vnímáno, má pak na svém kontě Miroslav Macek.

Samotná beseda, nicméně, jakékoli rozdíly smazávala, do popředí vystupovala spíše stranická hlediska. Zde se nejvíce držel zpátky Ruml, naproti tomu Gross a Macek ideová východiska vůbec nezastírali. Zejména poslední z jmenovaných působil, jakoby z politiky, potažmo čelných pozic ODS vůbec neodešel. Velmi signifikantně vyzněla jeho kritika chování Jiřího Paroubka, v extenzivním pojetí pak i Davida Ratha. Názorně tím ale dokázal, že ortodoxní příznivci ODS kritizují premiéra především za to, čím je samotné trumfuje. Za to, co se jeho předchůdci Grossovi nedostávalo, nebo co v jeho podání nepůsobilo věrohodně. Prostý český lid jednoduše potřebuje vůdce, vůdce, kterému by mohl věřit a o kterého by se mohl opřít, lhostejno již, jaké fakticky jsou jeho činy. Ty se neověřují, a vyjdou-li ex post najevo v negativních souvislostech, stejně s odstupem výrazně ztrácejí na významu. Drsnější, ne-li až poťouchlý slovník každopádně není handicapem, je dokonce nezbytnou výbavou masového idolu.

Prima, v tradičně zkonfigurované Partii, pak na větším formátu představila novou personu ČSSD, jejíž mediální výzbroj se však stylově poněkud liší, byť principy zůstávají věrné v předchozím odstavci popsaným. Bylo by také možná zajímavé, kdyby Macek nahradil v Partii poněkud tápajícího Martina Římana. Tomu totiž poměrně dlouho trvalo, než objevil způsob, jak čelit místopředsedovi vlády pro ekonomiku, Jiřímu Havlovi. Ačkoli Říman dokáže být ironický a sarkastický, tak Mackovy agresivity a prostořekosti (viz charakteristika politiků použitá v nadpisu) se mu nedostává. Havel ho tak udolával jakousi "přívětivou arogancí," kdy "lehce přehlíživě," shazoval jeho (a konec konců i moderátorovy argumenty) pod stůl. Obdobně, jako před týdnem, se tak ukázalo, že politici stavějící na určité kvalitě vyjadřování, začínají mít problémy v okamžiku, kdy naproti nim usedne někdo neokoukaný, navíc disponující teoretickou výbavou, přičemž mnohdy bohatě dostačuje úroveň státního úředníka.

Tento poznatek ostatně, v podstatě unisono, vyjádřili i všichni tři vpředu jmenovaní "vysloužilci," byť každý z nich trochu jinak volenými větami.

Další podrobnější komentáře na konzervativním vebu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm, a to nejen v rubrice Výroky (POLITIKA). V poslední době se nejvíce buduje příloha Gurmán - s přehledem a hodnocením běžných potravin (piva, sýrů, masných výrobků a zejména vína).