Akcie, dno na trhu a zbytečnosti v korekci - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

Pohledy zpět bývají poučné. To a le jen za podmínky, že nejde o pohled do křivého zrcadla. Míra důvěry v oficiální data je mnohdy bezmezná, mezi tradery zvláště. S tím ale tvůrci a správci systému počítají. Ve svých modelech mají zahrnutu vysokou až absolutní míru důvěry v oficiální data a jen chvilková panická poblouznění, když aktuální data burzovních indexů vykazují pokles. Kolik traderů kdy vidělo emitenty akcií naživo ve skutečnosti a jsou seznámeni s jejich skutečným hospodařením? Tipuji, že žádný. Trendmaker totiž není obyčejný trader. Tranmakeři obvykle vědí alespoň to, s jakým rizikem hodlají masivním nákupem či prodejem maximalizovat svůj výnos a zvrátit dosavadní trend. Prodávat akcie firmy, která vykazuje všechny znaky dobře řízeného a výnosově stabilního hospodaření, je čirá hloupost, pokud trendmaker nepotřebuje cash. Zato jde o zcela správné rozhodnutí, když se hospodářství emitenta před pádem do hlubin. Grafy v článku ale ukazují ještě jinou věc - ignoranci nesprávných dat. Nesprávnými cenovými indexy rozumíme ty, které nemají oporu ve skutečném stavu hospodaření emitenta. V případě USA si můžeme uvedomit, že od dob mystifikátorů Barnuma a Baileyho a prvního výkřiku "America First" máme co do činění s marketingovou fikcí, která neodpovídá skutečnosti.

Zpět hleděl i Irwing Fisher, když v předvečer Velké deprese na podzim roku 1929 suverénně prohlašoval, že takových krizí zažil a vždy se z nich ekonomika rychle oklepala. Fikce zdravé ekonomiky byla tehdy všudypřítomná až do šokujícího čtvrtku, kdy se synchronní margin calls k nadhodnoceným akciím staly hrobem mnoha živých lidí, kteří podlehli fikci celé do té doby fiktivně rozvíjené svobodně tržní ekonomiky (žádná nikdy svobodně tržní nebyla). Onen černý čtvrtek tak přerozdělim všechny zbylé hodnotné zdroje do několika málo rukou na úkor celého zbytku populace. Tak pak v těžkých životních podmínkách dřela, aby se vůbec uživila, zatímco elita držela miliardové zdroje.

Dnes je situace mnohem horší, protože v důsledku komplexní zadluženosti a podhodnocení její skutečné výše, současně nadhodnocení aktiv včetně akcií není dostatečná národohospodářská rezerva na protikrizová opatření. Dokonce i elitní zadržované peníze se valem tenčí, protože již nelze hrát minulé vítězné hry. Svět se změnil a mění se dále tak, že žádný stereotyp či osvědčený recept již neplatí. Ani jettrading již nepřináší to, co přinášel ještě nedávno.

Čeká nás taková krize a deprese, kterou svět nepamatuje, co světem stojí. Zabraňme všemi prostředky opakování osudu Atlantidy!