Za chvíli vyrážím na dnešní VH, pročetl jsem si některé na webu uveřejněné komentáře a názory a přidávám Deset postřehů k paragrafu 220 obchodního zákoníka (zákona č. 513/1991 Sb.) a k jeho novele (Zákon 216/2005, §§183i–183n)(občas možná i užitečné rady drobným akcionářům)1. Primárním cílem novely § 220 zákona (tzv. „squeeze out“ neboli „vytěsnění“ drobných akcionářů) nebylo vyvlastnit za náhradu (protiplnění) minoritní akcionáře majoritním vlastníkem s více než 90% podílem ve společnosti, i když to tento paragraf svojí formulací umožňuje, ale umožnit zbavit se takových akcionářů, kteří bezdůvodně ztěžují nebo omezují chod společnosti nebo řádnému fungování společnosti zabraňují, např. tím, že soudními žalobami (často nepodloženými) blokují účinnost usnesení valných hromad s cílem se nepřiměřeně obohatit na úkor společnosti a tedy i jiných akcionářů. Jenom v takovýchto nebo podobných případech jsou zákony obdodbné paragrafu 220 aplikovány ve vyspělých zemích, kde úspěšně funguje trh s akciemi (ani tam to však není pravidlem). A § 220 také nemusí být aplikován proti všem minoritním akcionářům, ale jen proti těm, kteří tyto obstrukce provádějí (tuto možnost selektivní aplikace vytěsňovacího § 220 však nelze účinně zajistit v případě listinných akcií na majitele — pokud vás hned nenapadá proč, tak zkuste zapřemýšlet).2. Bezhlavou aplikací § 220 na všechny minoritní akcionáře prakticky dojde k omezení možnosti permanentního a dlouhodobého a také okamžitého (i když někdy spekulativního) tržního ocenění podniku?akciové společnosti. Nechť tuto skutečnost valná hromada, představenstvo i dozorčí rada každé společnosti, jíž se § 220 týká, zváží. Opětovné uvádění titulu na burzu může být dalším vícenákladem.3. Pokud u akciových společností obchodovaných na českém akciovém trhu (ať obchodovaných veřejně na burze nebo mimo ni, případně obchodovaných i neveřejně v zaknihované či listinné podobě) dojde k aplikaci § 220 ve větší míře, což se dalo očekávat a již nastává, odrazí se to později na spektru nabídky i objemu obchodů na trhu s cennými papíry akciových společností, což jistě ekonomové neohodnotí pozitivně.4. Bezprecedentní aplikací paragrafu 220 na všechny drobné akcionáře sice nedochází k porušování zákona, rozhodně se však nejedná o chování v souladu s dobrými mravy.5. Není nezajímavé, že mezi aplikátory § 220 se často řadí společnosti, jejichž chování v minulosti nebylo vždy zcela čisté či průhledné, nebo je ovládají lidé, kteří v minulosti figurovaly ve vytunelovaných či zkrachovalých, často investičních) společnostech, nejsou morálně či občansky bezúhonní, nebo je proti nim i vedeno trestní stíhání. 6. Většina „postižených“ společností vykazuje za poslední roky zisk, často nemalý. Pokud akciovou společnost ovládá zahraniční právnická osoba, dojde při aplikaci § 220 k odlivu kapitálu a zisku vytvořeného v České republice do zahraničí. Když ani toto nedošlo pánům zákonodárcům při tvorbě, ani při jednáních, ani při schvalování novely dotyčného zákona, a asi uniklo i panu prezidentovi, mohlo by si to uvědomit představenstvo a ti členové dozorčí rady, kteří nezastupují majoritního vlastníka, případně minoritní zástupce státu u společností, kde existuje akcie se zvláštními právy. (Apropó — pokud někdo využije něčího omylu ve svůj prospěch, a nemusí to být ani na úkor třetí osoby, dopouští se tím podvodu. Já osobně považuji formulaci novely § 220 OZ při nejmenším za omyl námi zvolených zástupců. Mýliti se je však lidské, že? Avšak využívat omyly je nemravné!)7. Ad okrádání drobných akcionářů o budoucí zisky: Nynější pan prezident byl v 90. letech hlavním protagonistou myšlenky, že pokud se lepšího než minimálního, státem zaručeného hmotného zajištění pro stáří týče (a nejen pro stáří), měl by se každý, kdo může, umět postarat sám o sebe (moje babička říkávala: možná se Lenin ve všem mýlil, v jednom měl však pravdu — učit se, učit se, učit se; já si myslím totéž o výšeuvedené myšlence pana Klause). A proto své skromné finanční „přebytky“ investuji do více komodit, jednou z nich jsou dlouhodobé a akumulační investice a reinvestice do českých akcií, které pan Klaus v 90. letech velebil, když předtím posvětil geniální kupónovou privatizaci. Teď o část svých budoucích zisků přijdu. Právem mám pocit, že budu okraden. Pár majoritářů, minimálně tak geniálních, jako já jsem asi hloupej, pravděpodobně lobovalo v parlamentu u pana poslance Doležala, a to tak vehementně, až ho nakazili (obrana před nákazou penězi byla, je a bude děsně obtížná), dokázat se to však nedá, třeba už byl infikován při porodu. Také mám dojem, že pan prezident byl při čtení petice sdružení minoritních akcionářů, která napadala zejména § 220, tak zaneprázdněn či myšlenkami zaujat při plnění jiných důležitějších (nejspíš státotvorných) úkolů, že obsah té petice pouze četl očima, ale nevnímal, jinak by mu mnohé negativní důsledky tohoto paragrafu musely dojít (od čeho má proboha poradce, když už přestává rozumět oboru, kde byl dřív jedničkou?). Podle mě jeden jediný pozitivní důsledek pargrafu 220 (viz bod 1) nemůže převážit ostatní negativní, jelikož je nasnadě, že bude bez potrestání lehce zneužit. Ledaže by boží mlýny…?8. Vytěsněním minoritních akcionářů se v případě nedostatku finančních prostředků majoritní vlastník částečně obírá o jednu z možností, jak získat další finanční prostředky, například úpisem nové emise s přednostním právem pro stávající akcionáře. Pokud předtím vyplácel dividendy a náhle nastaly problémy či vzešla potřeba dalších investic, banka mu půjčit nemusí, leč drobný akcionář může podstoupit větší rizika než banka, pokud investuje za svoje peníze.9. Při aplikci novely § 220 hrozí jednání majoritního vlastníka v rozporu sezájmy vlastněné společnosti i jejích zaměstnanců, např. dosazování spřátelených nebo nekompetentních osob do představenstva či dozorčí rady, půjčování peněz z vlatněné společnosti nedostatečně prověřeným subjektům, za nevýhodných podmínek nebo jejich přelévání do investic s nejistou návratností; v krajním případě může vést politika majoritního vlastníka ke krachu akciové společnosti. (Důsledky ponesou bohužel „pouze“ zaměstnanci, protože šikovný majoritní vlastník může majetek přetunelovat jinam.)10. Jak se k novele § 220 stavějí různé fondy, které mají zainvestováno do akcií? Jak ty si papírově zabezpečí korektní postup pro vynucenou a často i jimi nechtěnou aplikaci § 220? Fondy také čeká vysvětlování investorům, že budoucí zisky zcela nenaplní počáteční představy. Posledního problému jsem ušetřen, investuji jen pro sebe a pro své děti. Na rozdíl od silnějších fondů nebo několika movitějších drobných investorů nemají minoritní akcionářů na právníka, případně na něj mají, ale souhrn investic do soudních sporů by často i převýšil jejich výtěžnost. Pře mezi drobným akcionářem a majoritním vlastníkem ohledně výše protiplnění či ohledně protiprávnosti aplikace paragrafu 220 nepřichází tak v mém případě, i v případě většiny dalších drobných akcionářů v ůvahu. Na vyvlastnění proto nuceně přistoupím, nebudu majoritního vlastníka takzvaně prudit. Budu však požadovat, aby bylo na valné hromadě zaznamenáno v zápisu, že s vytěsněním podle § 220 nesouhlasím. V případě mé neúčasti na valné hromadě pak peníze převezmu (nebo na vypořádání přistoupím) pouze osobně v sídle majoritního vlastníka oproti podpisu dokumentu, kde bude uvedeno, že sice s peněžním vypořádáním v nabízené výši nesouhlasím, ale pod nátlakem (platnost § 220 zákona) na vypořádání přistupuji. To vše je nutno učinit pro případ, že Komise pro cenné papíry by později rozhodla (například by vyšly najevo skutečnosti, které majoritní vlastník zatajil), že cena za vyvlastněné akcie byla nízká a nařídí další odkup (resp. dorovnání) — a to si pište, že jen málokterý majoritní vlastník se sám k dorovnání přihlásí. Starat se bude muset bývalý drobný akcionář. A také může nastat případ, že si ti nahoře uvědomí, jak je § 220 zlořádný a zruší ho úplně, a nebo snad něco jako z pohádky: nový zákon nařídí majoritním vlastníkům vrátit akcie zpět, případně doplatit ušlé dividendy. Vše výše uvedené (jak to, co by mohlo reálně nastat, tak to „pohádkové“) je důležité zejména v případě listinných akcií na majitele, kdy emitent neeviduje držitele akcií a pokladní blok o převzetí protiplnění za vyvlastněné akcie se může lehce ztratit. A jak to pak v budoucnu prokázat, že jsem nějaké akcie kdy měl?Odkazy:http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=42267http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=33433http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=33434http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A050606_000000_obchodnipravo_7167http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=42321&refresh=1http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=42312http://ipoint.financninoviny.cz/detail.php?article=42318http://web.mvcr.cz/sbirka/1991/sb098-91.pdf (Obchodní zákoník)http://mvcr.iol.cz/sbirka/2001/sb023-01.pdf (Zákon č.63/2001, novela OZ (Zák. 513/1991))http://zakon.idnes.cz/index.php3?&what=%20and%20akcionář%20&limit=40&m=1&typ=predpisy&&back[what]=%20and%20akcionář%20&back[limit]=40&back[m]=3&back[typ]=predpisy&recid_zak=14681 (Zákon č. 216/2005 — novela OZ)