... ano, řeč o faktech, která jsou teď, to ano, a teď je především fakt, že dluh je v kontrakci, je tomu bráněno vší silou papíru, a nejde o sílu zanedbatelnou či opomenutíhodnou, ale stejně ten deflační tlak nepřetrumfne. A to je kreditní cyklus, jeho jistá, právě aktuální fáze. Až sebou nenechá řecko vorat, pak zmizí pěkný kousek dluhu, až si itálie pěkně zavede tu svou liru, pak se rozjedou její eurem přidušené šance, až-až, pokud. Až orbány zrealizuje tu fixaci, pak se též něco dluhu odepíše, až portugálie dostane rozum ... ono to vyhnije, neboj nic, chce to jen trochu času, tak dekádu, osvědčená inflace se uplatní leckde taky, v asii určitě, a tak obdobně podobně, v austrálie se pár let bude odfukovat bublinka na baráčkách, zasejc kousek dluhu pryč, totéž v kanadě. A věřitel si prostě ponese svůj díl viny na situaci. Nemám s tím žádný problém. Rozhodující fakt je dluh a jeho ponížení.