Ve snaze předejít válce Ukrajiny a Ruska prosadila Francie a Německo s podporou USA uzavření tzv. Minských dohod. Tyto dvě země vyjednaly dohody s Ruskem po porážce Ukrajiny v roce 2014 a 2015. V únoru roku 2022 však ruský prezident Vladimír Putin dohody prohlásil za mrtvé a o den později uznal ukrajinská separatistická území za státy.Problém nastal poté, co Rusko, i když samo vyjednalo Minské dohody, prohlásilo, že není odpovědné za jejich plnění, protože není smluvní stranou.Snaha o mírové řešeníMinské dohody tvoří dvě dohody, z nichž ta první, označovaná jako Minsk I ze září 2014, obsahuje mimo jiné závazek k příměří mezi oběma stranami, na které měla dohlížet Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, závazek Ukrajiny přijmout zákon o decentralizaci se zvláštním statusem pro území ovládaná separatisty, závazek uspořádat místní volby a amnestii pro válečné zločince.Následné memorandum obsahovalo rovněž závazek ke stažení těžkých zbraní z frontových linií.Snaha o mírové řešení sporu padla v lednu 2015. Z tohoto důvodu byla uzavřena dohoda označovaná jako Minsk II, která již byla poněkud detailnější. Problém nastal poté, co Rusko, i když samo vyjednalo Minské dohody, prohlásilo, že není odpovědné za jejich plnění, protože není smluvní stranou.Zároveň začal spor o výklad této dohody. Prvním problémem bylo, kdo bude kontrolovat volby, které měly proběhnout. Ještě obtížnějším problémem byla otázka statusu Donbasu a změny ukrajinské ústavy, která měla být provedena po jednáních a souhlasu představitelů Doněcké a Luhanské lidové republiky.Status ani rozsah problematických území nebyl Minskými dohodami nijak blíže vymezen. Představitelé separatistů považovali za jejich součást všechny části Doněcké a Luhanské oblasti, z nichž ale většina zůstávala stále pod kontrolou legitimní kyjevské vlády.Suverenita podle ruských představRusko také vykládalo Minské dohody jako závazek Ukrajiny k federalizaci, což by jí zabránilo ve vstupu do NATO a EU. Ruská představa o federalizaci Ukrajiny byla navíc taková, že by Ukrajina měla pouze symbolickou suverenitu nad svým východním územím; asi jako má třeba Velká Británie nad Kanadou nebo Austrálií.Ukrajina přijala zákon o decentralizaci tak, jak to vyžadovaly Minské dohody, ale jeho podoba nebyla vyjednána s představiteli separatistů, a proto byla Ruskem odmítnuta.Je také třeba říct, že plnění Minských dohod nemělo mezi ukrajinskou veřejností téměř žádnou podporu a jejich implementace dokonce vedla v roce 2015 k násilným protestům v Kyjevě.Minské dohody nicméně po dobu sedmi let tlumily intenzitu konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. I přesto až do letošní ruské agrese na Ukrajinu bylo zabito 14 tisíc lidí a téměř 1,5 milionu Ukrajinců se ocitlo bez domova.Jak ale vidíme nyní, Minské dohody nedokázaly vyřešit základní otázku konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a to, zda je Ukrajina suverénní stát (jak je po právu přesvědčen demokratický svět), nebo je její suverenita omezena – podle ruských představ.
(4)
