Protože pmn poptávka po programování intonace hlasu není tak veliká, aby zaplatila vývoj. Viděl jsem ale, že s použitím počítačů je možné zjistit, zda dva zvukové záznamy patří stejnému člověku. Nevím ale, do jaké míry to soudy uznávají jako důkaz. Spíš asi jde o psychologický tlak na pachatele.
Je třeba si uvědomit, že Tvoje jedničky a nuly mají označení bit, (BInary digiT, neplést s Byte) a tyto "primitivní prvky" jsou základem všech zázraků IT se kterými se setkáváme. Ty zázraky jsou dány tím jak skvěle je organizována spolupráce těchto bitů, alias primitivních prvků. Moje PC určitě není celosvětově špičkové, ale na to, aby umělo to, co umí, byly pmn třeba miliony hodin práce specialistů po desítky let. První programátoři uměli používat dvojkovou soustavu, což bylo naprosté podřízení programátoru hardwaru stroje a programování bylo velice těžké a málo produktivní. Další etapou byla strojová řeč v oktálové (0-7) nebo hexadecimální (0-F) soustavě. To již nevyžadovalo práci programátora s bity. Dalším ulehčením práce pro programátora byly assemblery, což byla poslední fáze programovacích prostředků, která se ještě dost přizpůsobovala stroji. Asi před čtvtstoletím následovala exploze programovacích jazyků, takže s nadsázkou správný programátor mnemohl naprogramovat nic produktivního, protože když se jeden jazyk naučil, tak se musel začít učit další novější. Praktici na binární soustavu pmn odcházeli do důchodu snad před 20 léty, takže na zodpovězení podstané části Tvých dotazů doslova nejsou lidi. Programátorů je hodně a někteří jsou špičkoví, ale asi jenom pár nejlepších hackerů je ochotno se zabývat dvojkovou soustavou. Možná pár jedinců zaměstnávají i softwaroví giganti, např. Microsoft.
Na teoretické úrovni čísla 1,2,3 se "někde v počítači" uloží jako 01,10,11. Jenže to není tak jednoduché. Systém musí "vědět", že jde o datové šíslo, nikoliv o součát písmene nebo adresy ulození nebo povelu k operaci. Při uložení jednoho písmene si systém kromě jedinečného kódu musí pamatovat také např. zda jde o písmeno velké či malé, typ písma, zda je písmeno tučné nebo proložené, jakou má barvu atd. To je nezbytné nejenom pro kontrolní záznam na monitoru, ale také pro uložení k dalšímu zpracování včetně tisku nebo postoupení jinému počítači.
Se snahou pochopit děje v počítači je pmn třeba zachát opatrně, aby člověk neutrpěl nevratnou duševní újmu.
(2)
