Financování
Původní model financování jaderné elektrárny za dob centrálního hospodářství, kdy stavbu financuje pouze
investor z vlastní rozvahy, je dnes již nepoužitelný. Novým modelům se věnoval Josef Kotrba, vedoucí partner
ve společnosti Deloitte, který rozebral tři modely používané v evropských zemích.
Jedním z nich je maďarský model, kdy se na financování podílí stát jako investor a dodavatel jako významný
přispěvatel. Ruská strana, která v Pakši postaví dva bloky s reaktory typu VVER-1200, poskytne 10 miliard euro,
což je asi 80 % nákladů. Splácení bude probíhat po dobu 21 let a začne po uvedení elektrárny do provozu.
V tomto modelu odpadá veřejná soutěž, takže celý proces je výrazně urychlen, ale na druhou stranu
se neobejde bez silné pozice vlády.
Dalším modelem je Contract fo Difference (CfD), který uplatňuje britská vláda pro výstavbu dvou bloků
s reaktory EPR v jaderné elektrárně Hinkley Point C. Je součástí státní podpory nízkouhlíkatých zdrojů
a zaručuje plnou návratnost investice s určitým ziskem. Vyžaduje ovšem silnou pozici státu v rámci EU,
takže opět nejde o příliš použitelný model v ČR.
Ve Finsku je používán tzv. model mankala, kdy se na výstavbě jaderné elektrárny Hanhikivi podílí místní
společnosti, které založily sdružení Voimaosakeyhtiö SF. Celkem 40 lokálních společností, které se většinou
zabývají dodávkami energie, má mít podíl 66 % na projektu a zbytek financí mají zajistit ruské společnosti.
I v tomto případě jde o model, který má svá specifika a své požadavky, takže ne v každé zemi může vyjít,
což nám ukázalo Rumunsko, kde se stále nedaří získat finance na dokončení třetího a čtvrtého bloku jaderné
elektrárny Cernavoda.
Kotrba k výstavbě nových bloků v ČR uvedl: „Jádro se ekonomicky postavit nedá, ale ani nic jiného.
Něco ovšem postavit musíme.“ Čím lépe a předvídatelněji bude nastaveno tržní prostředí, tím snazší bude
financovat stavbu jaderných elektráren.
