PKN to vidí jinak. Jako koncern dluh mají a jistě nízkých sazeb využívají. Pro sebe. Cash v Uni drží jako finanční rezervu a v korunách se nechtějí zadlužovat, neví kam se kurz vydá. Mají zaveden cash pooling, tak peníze můžou plynout v rámci koncernu kamkoliv, samozřejmě že za podmínek vyhovujících PKN. Plány managementu jsou pro zdejší soudy svaté, takže když si stáhnou cash z Uni za půl procenta, tak je to pro Uni dnes stále tržní výnos a u zdejších soudů snadno obhájí, že tyto peníze drží ve prospěch budoucnosti firmy, investice, zvyšování zaměstnanosti v kraji s nejvyšší nezaměstnaností ap. Záměrně zde píši o postoji soudů k "odůvodněnému" zadržování peněz a nevyplácení dividend. Tento postoj soudů by se měl změnit. Jestliže někdo jedná v zájmu koncernu, pak by jeho rozhodnutí měla mít minimálně stejný dopad na akcionáře všech součástí koncernu (https://www.oecd.org/corporate/principles-corporate-governance.htm). Tady však dochází k tomu, že akcionáři vysove ziskové dceřiné společnosti půjčují za mizivý úrok na dividendu pro akcionáře matky, které by si při porovnání ekonomiky subjektů takovou dividendu nemohli (neměli) dovolit. Jak jsem napsal v úvodu, onou půjčkou bych již rozuměl skutečnost, že prostředky akcionářů Uni vylepšují finanční situaci PKN přístupem k levným zdrojům, které jsou pak použity i na financování dividend akcionářů PKN. Naše justice však zamrzla v devadesátých letech.
(6)
(5)
(6)
