Předkládám k recenzi svoji představu:
Původně distributor vynuceně kupoval od OZE drahou elektřinu, kterou používal pro vlastní spotřebu a ztráty v sítích. OZE vystavovaly papírové faktury a distributoři je průběžně a v plné výši hradili. Distributorům tím vznikala škoda oproti stavu, kdy by si elektřinu nakoupili na trhu místo z OZE. To sledoval regulátor a určoval, kolik zaplatí jako příspěvek na OZE. Tyto peníze (spolu s příspěvkem na síť) přeposílali obchodníci jednotlivým distributorům. Distributoři si stěžovali na posun v plnění, konkrétně v r. 2010 Eon Netz v tom měl přes 20 mld Kč ze svého. Následný rozvoj vyvolal dva problémy: Asi 10 000 papírových faktur měsíčně by představovalo pro distributory nemalou administrativní zátěž, zejména když je výhled na 100 000 ks v r. 2020. Druhý problém je to, že distributorovi by bylo nutno porodávat přebytky, čili obchodoval by s elektřinou.
Oba problémy jsou vyřešeny pokud aktuální systé funguje takto: Hlášením o výrobě dodá OZE na server OTE poslední údaj potřebný pro výpočet faktury. Počítač OTE to vyčíslí a OTE zaplatí. Distributora se toto účtování vůbec netýká a jelikož neplatil, tak se ani nestává majitelem elektřiny z OZE. V síti ji má, ale nepatří mu, stejně jako elektřina z jiných zdrojů. (Vyjímaje tu, kterou si přes svého obchodníka koupil pro ztráty a vlastní spotřebu.) OTE má pro platby tři zdoje: a) rozdíl mezi tím co bylo utrženo od obchodníků a co bylo zaplaceno zdrojům s průběžným měřením. b) příspěvky na OZE, které inkasovali obchodníci, c) položka ve státním rozpočtu. Elektřina z OZE se prodává za přednostně a za jakoukoliv cenu, což má vli na tvorbu ceny na burze, nebo´t při převaze spotřeby smí jako první dodávat klasický zdroj, který nabídl nejnižší cenu.
Odchylky jsou dražší než normální dodávka. Je to trest za to, že velkoodběratel zastřešený obchodníkem nedodržel to, co si závazně pro konkrétní dny a (čtvrt)hodiny objednal. To je plánovatelná část systému. Obtížně plánovatelná je spotřeba (malých) spotřebiteů bez průběžného měření a zdroje, jejichž výrobu nemůže upravovat dispečer distributora či ČEPS. Systém je koncipován tak, že dominantní je spotřeba. Té se průběžně přizpůsobuje výroba pře regulaci primární (čidla systémových generátorů), sekundární (horká rezerva) a terciární (studená rezerva. Rozdíl je zejména v tom, jak rychlá je reakce na neustálé změny spotřeby. Generátory reagují průběžně, sekundár potřebuje snad čtvrt hodiny a terciární regulace desítky minut. Důležité je, že odchylky vznikají na straně spotřeby, je to penále či trest za nedodržení objednávky. Výrobcům tím vznikají nenaplánované náklady, takže dostávají jako bonus prostředky, které byly inkasovány od postižených (velko)spotřebitelů. Bonus se rozděluje dle zásluhovosti, takže ho vlastně získají ti, kdo jsou na řadě ve frontě klasických výrobců následkem toho, že nabídli nejnižší cenu.
Kolísání u OZE není odchylka ve smyslu běžně používamém. Nikdo nic závazně neobjednal, není důvod k trestání. Zdrojů se pmn týká trest jen v případě, že by třebas kvůli technické poruše nedodrželi dodávku, kterou centru nabídli. Distributory (a ČEPS) samozřejmě zajímá jak odhad celkové spotřeby, tak i odhad vnucené výroby z OZE, aby věděli, jak budou mobilizovat nebo potlačovat ovladatelné zdroje. Z tohot důvodu je velmi zajímá i počasí, ale nezajímají je ceny, zajímá je dostupnost služby dodávka elektřiny a kvalita, čili frekvence a napětí. Jmenovité hodnoty 50 Hz a 230 V se v reálu vyskytují jen zřídka, neboť neustálé změny spotřeby a přizpůsobování výroby způsobují průběžné kolísání v povoleném pásmu. Zde má však pojem odchylka jiný význam než v případě velkoodběratelů.
Expanzí FVE pmn vznikl ještě třetí problém, a to zastropování (a přejmenování) příspěvků na OZE. Tady by mohlo jít také o to, aby spotřebitelé na faktuře neviděli hloubku zločinu soláry 2010. Je možné, že vláda se kvůli nepopulárnosti kroku nebude hrnout do zrušení zastropování, ať již by tu úsporu ve státním rozpočtu hradili spotřebitelé přes spotřebu nebo přes jističe.
