Vedle u konkurence v Polsku se ujímá šéfování nový prezident JSW. Firma těží jak koksovatelné tak energetické uhlí. Velká podobnost s NWR. Tedy u této příležitosti je zajímavé srovnat, co říká nový šéfík pro JSW (zde má jablko v košíku Rejpal) a v porovnání s tím, co již má za sebou resp. kam směřuje NWR:
a) JSW má dnes prý velmi nízkou produktivitu práce, náklady (nad) 100 dolarů/tunu (2.537 Kč) a potřebuje se dostat na nejvýše 80 dolarů/tunu (2.029 Kč). Při těchto dosažených snížených nákladech bude uhlí z JSW konkurenceschopné a i v rámci EU.
NWR letos nákladově uvádí průměr 67 euro/tunu (1.840 Kč) a potřebuje se prý dostat na 65 euro/tunu (1.785 Kč). Paskov sám a i po všemožných úsporách ale jede na 100 euro/tunu (2.746 Kč).
Jak je zřejmé, tak již dnes NWR má, co se týče produktivity, v jednotkových nákladech výrazný proti JSW náskok k lepšímu, tj. je plus mínus na cíli kterého má JSW nákladově teprve dosáhnout.
b) také JSW bude muset těžit ročně prý méně uhlí, což implikuje požadavek (pro zajištění produktivity) snížení počtu pracovníků a což, v polských podmínkách a viz nedávné stávky, nemusí být cesta jednoduchá. Proti tomu a jak se zatím pro NWR příznivě jeví, tak se pro firmu naskýtá klidnější cesta ve smyslu vstřícného jednání o podpůrných opatřeních s českou vládou.
c) JSW prý bude zvyšovat podíl koksovatelného uhlí proti energetickému a zaměří se na jeho kvalitu. Tady si myslím jsou tyto cíle s NWR velmi podobně když ne totožné.
**********
Závěr: polské JSW čelí podobným vážným ekonomickým problémům jako NWR, titul je hodnocen proto jako velmi rizikový a je ve spekulativním pásmu, ovšem při čtení polských zdrojů a při syrovém přiznání průšvihu kolem uhlí se čtenář nesetká s tak nenávistnou negací a přáním totál zmaru, jako příkladem zde na téma o akcii NWR a na finančním webu ... a přitom a v porovnání s JSW ... má dnes tolik zavrhované NWR už v mnohém východiska lepší!