s dovolením jen opakuji k dokreslení situace kolem ENEA včerejší komentář k polské privatizaci a jejímu vlivu na čez:
pokusím se již poněkoliká zkratkovitě vysvětlit. Jde o vysvětlení, které vzniklo spojením mnoha informací (a stále více se potvrzuje), které jsem získal a získávám každodenním kontaktem s lidmi z oboru jak v ČR tak Polsku. Nicméně stále je to jen teorie a tak to berte. Není to ale nic nahodilého, tímto tématem se zabývám už téměř dva roky (od úplných začátků - plánování polské privatizace)
Polsko privatizuje elektroenergetiku neobvyklým způsobem. Polská vláda přišla pod tlakem okolností (jen letos potřevují 10 až 12 mld. USD z privatizačních příjmů na krytí deficitu státních financí) na trh v nevhodnou dobu (elektroenergetika pod tlakem, ceny elektřiny nízko, akviziční potenciál evropských konkurentů poměrně slabý) a z toho vyplynulo, že není zájem prodat "levně" cizákům. Celá privatizace je založena na mocných a bohatých polských penzijních fondech. Ty jsou poměrně svázány regulatorními opatřeními nicméně na polském akciovém trhu mají "zelenou".
Akcie čez dávno před tím vstoupily na polskou burzu, staly se součástí indexu WIG a po určitou omezenou dobu z toho cena akcií čez i docela slušně těžila. Polské penzijňáky akcie čez nakupovaly nejen proto, že byly součástí WIG, ale i z důvodu, že šlo o elektroenergetickou společnost, jejíž přítomnost na polském trhu v zásadě chyběla. ČEZ oficiálně také prezentoval nemalé ambice uspět v budoucí privatizaci v Polsku.
Na jaře 2009 se začala velmi vážně připravovat privatizace polské elektroenergetiky. Mezi nejaktivnější spolupracovníky polské vlády se zařadila UniCredit, jejíž šéfka před tím pracovala v polských vládních strukturách. V té době se také z ničeho nic objevilo na účtu české UniCredit ČR ve správě 10% akcií čez na pouhých 34 účtech (většinově konsolidace polských účtů + běžní klienti UniCredit)
ČEZ se stal pro polskou privatizaci hlavním benchmarkem (jediná srovnatelná a fungující elektroenergteika v regionu CEE) + také vzorem (spojení PGE + Energa - polští vládní představitelé často opakují, že se inspirovali čezem a postupem českého státu) + konkurencí mezi akciovými tituly z oboru v regionu CEE
Polská vláda dodnes fakticky neztratila v sektoru kontrolu , přestože vykázala už nemalý privatizační příjem. Polská vláda vše založila na prodeji minoritních podílů přes trh - většinově do rukou domácích subjektů. Prodala v IPO (15%) a SPO (10%) minoritní podíly v PGE, prodala v SPO 17% ENEA, v SPO 51% Tauronu (jiná státem kontrolovaná společnost KGHM koupila 5% přímo a dalších 5% dokupuje na trhu), 83% Energa kupuje státem vlastněné PGE. Ve hře je pouze 51% ENEA a kolem toho bude zřejmě ještě hodně zmatku (silné odbory odmítají privatizaci zahraničním subjektům) - mimochodem komplikovaná privatizace už od začátku, protože kdysi Poláci prodali Vattenfallu 19% akcií.
Velkou většinu výše uvedených prodejů kupují polské penzijní fondy doplňované investičními fondy a retailem. Např. u největšího IPO PGE z období před rokem 90% upsali domácí investoři v čele s penzijňáky. Tím to ale nekončí, polský stát obdobně pokračuje i v souvisejících odvětvích jako je např. těžba. Na jaře 2010 prodal většinu akcií dolu Bogdanka polským penzijňákům (přes 55%) a ty nyní úspěšně vzdorují nabídce NWR.
Závěr:
Akcie čez byly a jsou benchmarkem nicméně v tomto smyslu role čez klesá, protože další prodeje už se částečně mohou opřít i o tržní ceny akcií Tauron, PGE a ENEA (čez je ale nadále největší energetikou v CEE) Nyní se pomalu začíná projevovat i další důsledky vyplývající z pozice čez na trh elektroenergetik v CEE a na polské burze. Během letoška a konce loňského roku nově uvedené akcie elektroenergetik se pomalu začínají protlačovat do indexů WIG a dokonce i do MSCI EMEA a to samozřejmě na úkor ČEZ (který v těchto indexech byl ještě na začátku roku 2010 v sektoru elektroenergetiky sám).
Úplně na závěr. Vzhledem k tomu, že většinu aktiv od polské vlády nakoupily polské subjekty v čele s polskými penzijňáky určitě tady nebyl zájem, aby penzijňáky kupovaly příliš draho ba naopak. Polská vláda chtěla v bezvýchodné situaci peníze (kupci v této pohnuté době na zanedbanou a podinvestovanou elektroenergetiku, kterou nečeká nic než obrovský CAPEX moc nebyly a pokud tak za hodně levno), penzijňáky byly ochotny koupit ale jen za "rozumné peníze". Tomu se musela uzpůsobit tržní cena klíčového benchmarku a pro polské penzijňáky to nebyl problém, vždyť ovládají významnou část free float čez. Ukázkou je ENEA. Polské penzijňáky nakoupily v SPO v lednu 2010 akcie ENEA za cca 16 - 17 PLN, nyní se mluví o tom, že 51% mělo být prodáno za 25 PLN a kupec měl být povinen za tuto cenu vykoupit i minority.
