Pavel Kohout: Pijte, utrácejte, ale hlavněnepracujte
Máte pocit, že platíte příliš vysoké daně aodvody ze mzdy? Zkuste provést jednoduchý experiment. Odhadněte z hlavy, jakéje vaše celkové daňové zatížení. Číslo si zapište a pak se pečlivě podívejte navýplatní pásku. Vydělte částku „mzda k výplatě“ položkou „superhrubá mzda“ avýsledek odečtěte od jedničky. To, co vám vyjde, vás možná dost překvapí.
Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.
Několik zajímavých čísel na úvod – kdyžnepočítáme s žádnými odečitatelnými položkami, zaměstnanec s hrubou mzdou 20000 korun uvidí na výplatní pásce 15 850 Kč. Jeho zaměstnavatel však za něhozaplatí 26 800 Kč. Celková míra zdanění tedy činí 41 procent.
Kdo má vyšší kvalifikaci a vydělává 50tisíc hrubého, je celkově zdaněn 45,6 procenty. Celková superhrubá mzda v hrubévýši 150 tisíc měsíčně je daněna komplexní sazbou 47,6 procenta. Pokud patřítemezi superprivilegované s měsíční hrubou mzdou třeba dva miliony, zaplatítemenší procentní sazbu díky stropu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění.Ekonomičtí laikové se často durdí nad existencí tohoto stropu. Nejde snad onespravedlivé zvýhodnění superbohatých?
Inu, prakticky všechny vyspělé země zavedlystropy na sociální a zdravotní pojištění zkrátka proto, že alespoň částečněberou do úvahy termín „pojištění“. Každé skutečné pojištění se vyznačujepojistnou ekvivalencí, což znamená, že výše plnění je přímo úměrná výšizaplaceného pojistného. Tento princip je u státem organizovaného pojištěníporušen vzhledem k existenci solidarity. Je tedy alespoň částečně kompenzovánzavedením stropů.
Jsou stropy spravedlivé?
Samozřejmě nejsou, zejména pro zaměstnance,jejich mzdy se pohybují těsně pod úrovní stropu. Ideálně „spravedlivý“ systémsociálního pojistného, který by zároveň obsahoval prvek solidarity, by muselbýt založen na klouzavě klesající sazbě. Něco takového ovšem přesahujeintelektuální i ideologické meze většiny polituků.
Laikové rovněž často řeší rozdíl mezipojistným odváděným zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tento rozdíl je ovšempřevážně kosmetický. Ve skutečnosti jde o tytéž peníze placené ze stejnéhoúčtu, tedy z účtu zaměstnavatele. Rozdíl je pouze v tom, že při zvýšení odvodůplacených zaměstnancem obvykle poklesne čistá mzda, zatímco při zvýšení odvodůplacených zaměstnavatelem zpravidla firmy zvýší své náklady, protože většinapodniků nechce nominálně snižovat mzdy. Tyto rozdíly mají ovšem pouzekrátkodobý význam. Ve své podstatě jde jen o dvě různé nákladové položky, kterése nakonec slijí do celkových nákladů na pracovní sílu.
Dále můžeme vidět ještě dvěnezpochybnitelná fakta. Za prvé, systém zdanění mezd je pro drtivou většinuzaměstnanců s ročním příjmem do zhruba 2,1 milionu stále mírně progresivní.Progrese by se ještě prohloubila, pokud bychom vzali v úvahu například odpočtyza děti. Například pracovník se dvěma dětmi a mzdou 15 tisíc korun měsíčně jecelkově zdaněn sazbou odpovídající 29 procentům.
Druhý fakt je ještě zajímavější. Drtivávětšina zaměstnanců platí celkové sazby za daně a pojistné ve značné výši,zhruba v rozpětí 28 až 48 procent z celkových mzdových nákladů. Práce je velmi,velmi drahá! Je drahá kvůli daním a „pojistnému“, což jsou vlastně rovněž daně.
Neúprosné statistiky
Práce patří v České republice mezi nejvícezatížené položky. Když si koupíte automobil Lamborghini, parfém Chanel, hodinkyPatek Philippe nebo diamantový náhrdelník, zaplatíte 20 procent na dani zpřidané hodnoty. Když si v restauraci dáte půllitr piva, zaplatíte daň jen vevýši zhruba 28 až 30 procent (podle druhu a ceny piva).
Co tato čísla znamenají: když budete chtítvytvořit pracovní místo pro kvalifikovaného zaměstnance, stát vás potrestávíce, než když budete utrácet za luxus a od rána do večera se nalévat pivem.
Nyní přichází ...
