Názory, přidání nového příspěvku

... kdo skutečně tehdy hledal, tak na rozdíl od Tebe ten kontakt  a včas našel. Takže to co píšeš je podivné.

Já jsem se tehdy, v těch dnech a kdy se to kolem IPB upeklo, vypravil odsud do Prahy na tehdejší valnou hromadu, která byla a jak se pamatuji nějak v posledních hodinách odtroubena, jelikož a pročež tam také začal působit nucený správce:
tak jestli se nás tam tehdy sešlo (záměrně abychom se dali dohromady) celkem asi 10 před zavřenými dveřmi a nějakým tím oznamovacím papírem ke zrušené valné hromadě  na dveřích, tak nás bylo hodně a o něčem shnilém to svědčí. 
Nebo to téměř každému z postižených bylo už tehdy úplně jedno. Asi tam většina drobných akcionářů měla a má tak max. 5 akcií, že, takže jim to nestálo za to se tam jet podívat ani tím metrem. Pro Pražáky. Ano, je to celé a také velmi podivné :-(

Těch několik málo osob si tedy tak akorát tam vyměnilo na sebe kontakty a především obětavci z řady těch, co byli jaksi už mimo pracovní proces, se jalo postupně zkoumat a konat, co dál. Řešit, co dělat vlastně s úplně prázdnýma rukama a také bez peněz:
tady totiž nejsme někde v Emerice, aby se poškozeným sám nabízel (až podbízel?) houf ostřílených právníků, kteří by zavětřili příležitost a věc by vzali jen za vidinu provize z vysouzeného. Navíc v tomto také politickém a hrubě nátlakovém případě.

Já jsem pasivní člen, poslední asi dva roky jsem se ani nemohl setkání Sdružení účastnit. Osobně jsem rád, že jsem i přesto mohl nahlédnout trouchu pod pokličku s poznáním, co je tady a právě ze strany tohoto státu možné za pěkné sviňárny a ztratil jsem poslední iluze o tom, kde a v čem tady žijeme: o to víc potom a z tohoto úhlu pohledu zvažuji svoji případnou angažovanost v dalších českých titulech.

Takže jsme se nakonec shodli v tom, že alespoň tyto zkušenosti nám svým způobem prospěly :-)   ... i když to bolí a stálo to dost peněz.