Hospodářské fenomény 21. století - 1. část Ropa a její budoucnost(Josef Zemánek 6.12.2004) Během 21. století se staneme svědky několika zajímavých změn a "událostí", jejichž kombinace výrazně ovlivní chod a strukturu světového hospodářství. V mnoha ohledech přitom půjde o hospodářské změny srovnatelné s průmyslovou revolucí v 19. století.V seriálu "Hospodářské fenomény 21. století" se budeme věnovat zhruba pěti oblastem, ze kterých budou zmíněné hospodářské změny směřovat. Pořadí našeho zájmu bude následující: Ropa, čínské hospodářství, světová demografie, globální změna klimatu a využití kosmického prostoru pro hospodářské účely.* * *Před několika týdny jsme se mohli poměrně snadno přesvědčit o tom, jak moc je světové hospodářství závislé na ropě. Stačilo, aby se nad Mexickým zálivem přehnala silná větrná bouře, v Nigérii propukly občanské bouře a v Iráku proběhlo několik sabotáží, a události ze světa ropy rázem začaly panovat veškerému mediálnímu zpravodajství. Mimořádný zájem médií byl přitom způsobený především prudkým vzestupem cen černého zlata až na historicky rekordní (nominální) hodnoty. Lehká ropa obchodovaná na americké burze se krátkou chvíli pohybovala kolem hranici 55 dolarů za barel a v Evropě obchodovaná ropa Brent se usídlila nad dosud nevídanými padesáti dolary. Ropa Brent, Ropa NymexPo krátké době sice světové ceny ropy poklesly zpět na přijatelnější hodnoty, i přes tento pokles však k dnešnímu dni zůstávají o několik desítek procent vyšší než před rokem. Směrem k nižšímu číslu se tak začíná měnit očekávaný růst světového hospodářství v letošním i příštím roce a některé regiony dokonce drahá ropa zbavuje naděje na výrazné hospodářské oživení (Německo). Dalším potencionální hrozbou drahé ropy pro velkou část světa je růst spotřebitelských cen a zvyšující se nezaměstnanost.Naše závislost na ropě je tedy ještě stále vysoká a jak se přesvědčíme z následujících odstavců, nic nenasvědčuje tomu, že se v nejbližší době něco na této nezáviděníhodné situaci změní směrem k lepšímu. Hrozba ropného šoku tak bude viset nad světovým hospodářstvím ještě hezkou řádku let.Než se ale podíváme na budoucnost této vzácné černé tekutiny, která nám během tohoto století v každém případě dojde, vydejme se na krátkou exkurzi do historie.Historie černého zlataV druhé polovině 19. století stojí Evropa na pokraji energetické krize. Průmyslová revoluce "konzumuje" stále větší množství energie a dramaticky tak roste poptávka po všem, co se dá označit jako energetický zdroj. Protože je však množství tehdy známých zdrojů energie velmi omezené, začíná docházet k plošnému růstu cen veškerých komodit vhodných k provozu neustále se rozrůstajících průmyslových podniků. Vše směřuje k tomu, že století páry bude předčasně ukončeno drahým dřevem a uhlím.Nakonec se ale stává přesný opak hospodářského kolapsu. Vysoké ceny surovin motivují lidstvo k hledání nových zdrojů a snaha o nalezení těchto zdrojů je po krátké době korunována úspěchem. V několika světových oblastech jsou objevena ložiska ropy a ta se následně stává novým motorem průmyslové revoluce.V roce 1848 je na pobřeží Kaspického moře otevřen první ropný vrt na světě. O šest let později se začíná těžit ropa v Evropě a první komerční vrty v USA se otevírají v roce 1859. První ložiska černého zlata zpočátku nenasytnost průmyslových podniků nestačí ukojit a do závratných výší proto roste i cena této nově objevené komodity (v dnešních cenách nad 100 dolarů za barel). Další nově otevřené ropné vrty už ale zaplavují svět černou tekutinou a ceny energetických zdrojů se následkem této záplavy vracejí zpět na přijatelnou úroveň. Hospodářský rozvoj ve většině částí světa tak může zdárně pokračovat.V následující desetiletích roste těžba ropy exponenciálním tempem a nic nenasvědčuje tomu, že by se z této komodity někdy v budoucnosti stalo nedostatkové zboží. Zvláště poté, je na Blízkém východě objeveno množství vydatných ropných polí. Ceny ropy tak v reálných cenách v průběhu první poloviny 20. století neustále klesají a krátkodobý růst zaznamenávají pouze v dobách první a druhé světové války. Poválečná obnova a následné období mimořádného hospodářského růstu v 50. a 60. letech pokračuje opět v duchu neustálého cenového poklesu této zdánlivě nevyčerpatelné tekutiny.V roce 1973 však období levné ropy definitivně končí. Ukazuje se totiž, že bohatá ropná ložiska umístěná v oblasti Perského zálivu, nejsou pro "západní" svět až zas tak mimořádným přínosem, jak se zprvu zdálo. Kartel OPEC sdružující největší producenty ropy (převážně z arabských zemí) zavádí v říjnu tohoto roku ropné embargo a celý západní svět rázem prožívá svůj první ropný šok. Během jednoho roku rostou ceny černého zlata ze tří dolarů za barel až na 13 dolarů a na této hladině se drží po celá 70. léta. Západní Evropa se v důsledku tohoto ropného šoku ocitá v hospodářské recesi a totéž platí i o Spojených státech a ostatních částech vyspělého světa. Po celém světě bankrotuje množství průmyslových podniků, roste nezaměstnanost a to vše je samozřejmě doplněné vysokým růstem cen veškerého spotřebního zboží (o benzínu a naftě nemluvě).Ještě než se stačil západní svět z prvního ropného šoku dostatečně zpamatovat, dolehla na něj další ropná pohroma. Stalo se tak v roce 1979, ve kterém provedl ajatolláh Chomejní v Iránu tzv. "Islámskou revoluci". Na Irán bylo okamžitě zavedeno ropné embargo a obyvatelé Evropy spolu s Američany a Japonci opět začali trpět ropným nedostatkem. Na této surovině sice už nebyli tak závislí jako v době prvního ropného šoku, hospodářským problémům se ale stejně nevyhnuli.O několik měsíců později se do všeho vložil irácký prezident Saddám Husajn. Se svou armádou napadl Irán a vyhnal tak ceny ropy až nad 40 dolarů za barel.Poté následovalo období poklesu cen černého zlata, během nějž se vyspělé země snažily co nejvíce snížit svou ropnou závislost. 3. ropný šok v roce 1990 vyvolaný invazí iráckého vojska do Kuvajtu tak západní svět zastihl mnohem připravenější, než tomu bylo v minulosti. I přes tuto připravenost se ale většina evropských zemí opět propadla do několik měsíců trvající recese.Po skončení první války v Perském zálivu v roce 1991 se ceny ropy vrátily zpět na 15 dolarů za barel a na této hranici se prakticky udržely po celá 90. léta. V roce 1999 se dal dokonce jeden barel ropy Brent koupit za poměrně levných 9 dolarů.Jak jsme se ale mohli v poslední době přesvědčit, od ceny devíti dolarů za barel jsme v dnešní době hodně daleko. Cenou ropy 40 - 50 dolarů za barel se spíše blížíme stavu, který panoval za dob již zmíněných ropných šoků. Cena ropy Nebylo by tedy ke škodě věci podívat se na příčiny tohoto stavu a dále pak na to, jaká budoucnost na nás vůbec v souvislosti s ropou čeká.* * *Na každého trhu (včetně trhu s ropou) se ceny zboží pohybují v "mantinelu" mezi nabídkou a poptávkou. Pokud poptávka převyšuje nabídku, ceny rostou. Při převisu nabídky nad poptávkou dochází k poklesu cen. K analýze ropného trhu proto potřebujeme znát jednak podrobnosti ze strany poptávky a dále pak i množství fakt z oblasti ropné nabídky.Vydejme se tedy nejprve po stopách poptávky.Poptávka po ropěPodle posledních čísel Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se bude průměrná letošní denní světová spotřeba ropy pohybovat kolem hranice 82,4 milionů barelů. Celoplanetární spotřeba ropy v loňském roce činila 79,7 milionů barelů denně. Historicky rekordní meziroční nárůst spotřeby černého zlata o 2,7 mil. barelů je tedy jednou z hlavních příčin letošního ropného cenového boomu. Mnozí dodavatelé ropy nestačí s takto vysokým nárůstem spotřeby držet krok a vyšší ceny jsou logickým vyústěním této situace. Tropické bouře v Mexickém zálivu a povstání v Nigérii tuto situaci dále už jen vyostřují.Země Denní spotřeba ropy (mil. barelů) Severní Amerika 25,1 Evropa (v OECD) 15,6 Čína 6,3 Japonsko 5,5 Afrika 2,8 Indie 2,5 Jižní Korea 2,1 Brazílie 2,1 Svět celkem 82,4 V regionálním vyjádření se největší měrou na celkové světové spotřebě ropy (v roce 2004) podílí severní Amerika (USA + Mexiko + Kanada = 25,1 mil. barelů), Evropa (15,6 mil. barelů) a dále pak Čína a Japonsko. Za tímto kvartetem nejžíznivějších regionů následuje Indie, Jižní Korea a Brazílie. Poměrně zajímavým faktem jsou údaje o spotřebě ropy v Africe. Celý tento obrovský kontinent s téměř miliardou obyvatel spotřebuje zhruba stejné množství ropy jako z globálního pohledu malá Jižní Korea nebo Kanada. Vše je ostatně patrné z tabulky umístěné v tomto odstavci. Zbylých zhruba 20 miliónu barelů ropy připadá na ostatní asijské a jihoamerické regiony, na země Středního východu a na Rusko.Pokud se však na poptávku po ropě podíváme podrobněji, zjistíme, že za největším nárůstem spotřeby černého zlata v poslední době stojí země, které se ještě před nedávnem řadily mezi téměř bezvýznamné spotřebitele. Doba se však mění a z těchto původně přehlížených zemí se pomalu stávají významní světoví ropní hráči, jejichž apetit se zdá téměř neomezený.V čele pelotonu po ropě lačnících zemí stojí Čína (růst spotřeby ropy o 200% za posledních 20 let), Indie (+250%/20 let), Jižní Korea (+300%/20 let) a v poslední době se k této skupině mimořádně "živých" zemí začínají přidávat i další asijské země. Zapomenout nesmíme ani na Spojené státy a některé rychle se rozvíjející africké a jihoamerické regiony.Vraťme se ale zpět k Číně. A to z jednoho prostého důvodu. Právě tato nejlidnatější asijská země se v příštích letech stane hlavním tahounem světové poptávky po ropě a její podíl na celkové světové spotřebě ropy se bude v prvních desetiletích 21. století dál dramaticky zvyšovat. To, do jaké výše v příštích letech světové ceny černého zlata porostou bude tedy v první řadě určovat Čína a až teprve vedlejší slovo budou mít Spojené státy, Indie, Střední východ, Jižní Korea a ostatní asijské, africké a evropské země.Pokud totiž vezmeme v úvahu dramatické hospodářské změny, jaké v posledních dvou desetiletích Čína prožívá a promítneme je do budoucnosti, zjistíme, že potenciál růstu čínského hospodá ...
