Tak třeba zase ti číňani. Takovej číňan je sice malej, ale neefektivní a je jich fůra! To by jeden nevěřil, co ti prevíti spotřebují zdrojů. Zatímco pár let tomu nazad byla Čína významným exportérem ropy, dnes je čistým dovozcem s raketovým nárůstem spotřeby a podobná situace je i u ostatních surovin. Z Číny se stal jeden velký vysavač jak na suroviny, tak na polotovary (ocelářské firmy by mohly vyprávět). A najednou se ukazuje že to není až taková sranda, mít silnou měnu. Jedna věc je když především masivně vyvážím, jinak to ale vypadá když musím obrovské objemy surovin dovážet. Jaksi se to prodražuje. Uvolnit kurz juanu ale nelze, číňan nesmí ztratit tvář, takže vazba zůstane zachována, akorát už ne na dolar ale na koš jiných měn. Reálným důsledkem je posílení juanu v řádu několika málo procent neboli export se zdraží a import zlevní. Americká diplomacie jásá a vydává to za svůj úspěch.
No a ta souvislost? Z pozice PIČe (profesionálního investora do ČEZu) to je zpráva špatná ne-li přímo nedobrá, protože se startuje proces který uvolňuje ruce americkému FEDu zvedat úrokové sazby za dolar. Amíci také neváhají a jen pár týdnů od uvolnění juanu (21.7.2005) jsou spekulací o zvýšení sazeb USD plná média. I kdyby zůstalo jen u mediálních úvah, stále to bude znamenat impuls pro velké investory (= kteří už mají takový balík že nemají šanci detailně sledovat konkrétní tituly a tak si hrají s pojmy jako "třída aktiv") k tomu, aby realokovali část aktiv do dolaru. Odkud? Mimo jiné třeba z akcií. A protože se jedná o ty největší ryby v rybníce, odtud pak pramení ty velké, náhlé a plošné propady které vypadají překvapivě, protože z lokálního pohledu k nim neexistuje příčina.
