Názory, přidání nového příspěvku

14.06.2005 - KAREL KŘÍŽ - str. 06 MF Dnes
Akcionářská jatka v přímém přenosu
Mohu-li parafrázovat slavný výrok Winstona Churchilla, pak ještě nikdy v historii této země tak málo lidí nedokázalo během okamžiku připravit o majetek tolik spoluobčanů jako teď. Ano, mám na mysli onu příšernou novelu obchodního zákoníku, která umožňuje vyvlastnit drobné akcionáře.
Takřka každý, kdo má nějaké akcie, si může být jist, že bude okraden. Proč? Protože to jde, a když něco v byznysu jde, tak se to i stane. Jedinou útěchou okradeným snad bude výrok Ústavního soudu, že byli „připraveni o majetek“ v souladu se zákonem, podpořeným takřka všemi hlasy ČSSD, tedy hlavní vládní strany, jež má v erbu heslo „nebát se a nekrást“ (nebo jsem se spletl?), poté schváleným parlamentem a podepsaným prezidentem Václavem Klausem.

Jako s obtížným hmyzem

Co je to za zákon? Příslušná novela obchodního zákoníku platí od 3. června. V průběhu schvalování k ní poslanec ODS(!) Vladimír Doležal - asi z popudu místního miliardáře, jehož jméno je široce známo - přilepil ustanovení, která umožňují většinovým vlastníkům nakládat s těmi menšinovými jako s obtížným hmyzem. Dopracujete-li se jednou k 90 procentům akcií, stačí svolat mimořádnou valnou hromadu - a do 90 dnů jsou všechny akcie vaše.
Podobná možnost je i v západních zemích. Ale podobnost spočívá jen v oné možnosti získat všech sto procent akcií. Tímjakékoli srovnání končí. Propracovaná západní legislativa minoritáře důkladně brání, aby nebyli oškubáni. Český způsob vyvlastnění nemá ve světě obdoby.

Poprava bez soudu

Je skandální v otázce stanovení ceny (na základě posudku objednaného a zaplaceného většinovým akcionářem, bez objektivní kontroly přiměřenosti ceny, bez informací, bezodkladně). Menšinoví akcionáři se pak mohou roky soudit o doplatek, proces vyvlastnění však bude nezvratný.
Protože ani platba náhrady za akcie není nijak garantovaná (akcionáři „odevzdají“ akcie, ale peníze mezitím nemusí být nikde deponovány), může se stát, že akcionáři neobdrží nakonec za akcie vůbec nic.
Příslušná judikatura vůbec neexistuje. Nemluvě o tom, že „vytlačovaný“ akcionář by na svou obranu musel vynaložit náklady, které jsou zcela v nepoměru k jeho vlastnictví, a pro specifikaci svých tvrzení nemá možnost získat potřebné účetní doklady, přičemž celý majetek společnosti mu často ani nemůže být znám. Je to něco jako poprava bez obhájce a bez soudu.

Komu vadí malí akcionáři?

Minoritní akcionáři jsou zpravidla lidé ze střední třídy - aktivní, sebevědomí, s odvahou sami investovat, s vlastním názorem, znalostmi. Komu vadí? Kvůli pohodlí velkých majitelů mají být oškubáni? K čemu je ochrana silnějšího před slabším? A proč má být spoluvlastnictví podniků právě u nás (třeba Volkswagen má 800 tisíc spoluvlastníků) vyhrazeno jen úzké skupině osob?
Ano, drobní akcionáři obtěžují manažery, sledují, jak podnik prosperuje, jak je placen management, jaké nehorázné „motivační“ programy provozuje, jaké majetkové přesuny a proč se ve firmě dějí... To je snad dobře. Nebo ne? A pro koho ne?
Podle prvních ohlasů se chystají nového zákona využít stovky firem. Nikdo ať se však předčasně neraduje. Už soudruh Lenin prorocky tvrdil, že „kapitalisté jsou užiteční idioti, kteří pro pár rublů momentálního zisku dodají nám i provaz, na kterém je pak pověsíme“.

***

Hyde Park

Jak vidí vyvlastňování malých akcionářů...

Karel Kříž

Vytlačení malých akcionářů je jako poprava bez soudu a bez obhájce

Foto popis| KAREL KŘÍŽ

O autorovi| KAREL KŘÍŽ, Autor je ekonom