Pomalu se nám blíží rozuzlení celé příběhu. Privatizace vlastně až pomalu končí, ale nastupuje fáze č. 2 - realizace plánů nového vlastníka UNI.
Nejprve se projděme hlavní mýty, které se zde za přispění některých subjektů poměrně aktivně tvoří:
1. PKN se zbaví nejcenější části UNI - Chemopetrolu:
Už jsem o tom psal několikrát, ale pro pořádek ještě jednou - petrochemie je v současné době na počátku své konjunktury. Očekává se, že tato konjunktura potrvá minimálně do roku 2009, přičemž průměrné marže produktů vyráběných Chemopetrolem vzrostou oproti průměrným maržím roku 2004 takřka o 50%. Na této úrovni by měly být zachovány minimálně po dobu následujících tří let. Výsledky 1Q tento trend jednoznačně podpořily. Navíc došlo k potvrzení skvělých HV za 4Q/04 - tj. za období, ve kterém podmínky (výše marží, výše objemu výroby atd.) byly již srovnatelné s podmínkami 1Q/05. Pokud nedojde ke skutečně dramatickému pohybu směnných kursů resp. ke změně vnějších podmínek lze reálně očekávat potvrzení pozitivního hospodaření Chemopetrolu a jeho výše i v následujících čtvrtletích do konce tohoto roku.
2. PKN nemá žádné zkušenosti s petrochemií: Podíl petrochemie na tržbách a zisku PKN za rok 2004 je velmi významný a má stále rostoucí tendenci. PKN jednoznačně patří mezi firmy, které chtějí z boomu petrochemie vytěžit maximum - v současné době připravují společně s holandským gigantem firmou Bassel spuštění výroby PP a PE, která by měla být největší svého druhu ve střední Evropě. Z tohoto důvodu nejenom že si hodlají Chemopetrol ponechat, ale v současné době je již připravován plán na využití synergických efektů.
3. Petrochemie je z pohledu PKN pouze "nechtěným levobočkem": část důvodů viz bod č.2. Kromě faktu, že petrochemii čeká v následujících letech výrazný boom, je petrochemie pro PKN důležitá i z jiného důvodu. Právě prostřednictvím petrochemie může poměrně výrazně zvyšovat své zisky. Petrochemie je také tou částí, která PKN nejvíce odlišuje oproti jeho dvěma hlavním konkurentům ve Střední Evropě - firmám MOL a OMV. Zatímco MOL má stále velmi silnou část zabývající se "plynem" (byť se v současné době realizuje její prodej za téměř 70 mld Kč), může PKN výrazně těžit právě ze svých provozů v petrochemii - zde zcela jednoznačně svého konkurenta doslova válcuje. Koupě a udržení Chemoeptrolu může tomuto vývoji ještě více pomoci.
4.V dohledné době dojde k fůzi PKN a MOL: Jedinou pravdou zůstává, že tato fůze byla svého času skutečně plánována. V tuto chvíli podle mého názoru není na pořadu dne a s největší pravděpodobností k této fůzi nikdy nedojde. Prvním důvodem je snaha maďarské vlády prodat zhruba svůj 11% podíl v MOLu v průběhu tohoto roku. Vzhledem k běžícím procesům (intergrace rafinérie INA do MOlu a příprava některých privatizací především na území bývalé Jugoslávie) bude tento podíl prodán buďto do rukou finančních investorů nebo velkých nadnárodních firem, které stále častěji se pohlížejí po středoevropském regionu jako možnému cíli svých akvizičních choutek. Z pohledu PKN je v současné době daleko důležitější úspěšná intergrace UNI a nalezení "politické" podpory pro akvizici skupiny Lotos (druhé největší rafinérské uskupení v Polsku). Po plánovaném uvedení firmy Lotos na polskou burzu zůstane ve vlastnictví státu stále 51%, určených právě pro strategické investora. Po úspěšné intergraci UNI a případnému nákupu skupiny Lotos bude samotný PKN velmi zajímavým akvizičním cílem. Vzhledem k tomu, že polská vláda vlastní v PKN, ať již přímo nebo nepřímo, skoro 30%, lze si jen těžko představit, že tento svůj podíl bude chtít měnit za podíl ve firmě MOL (zvláště když podíl maďarské vlády ve firmě MOL klesne na nulu - viz výše).
5. PKN nemá volné finanční prostředky na další akvizice: toto je i není pravda. Pokud by se PKN podařilo prosadit akvizici firmy Lotos, potřebovala by na její nákup cca 15-20 mld Kč, což je zhruba výše plánovaného zisku na rok 2005 (bez intergrace UNI). PKN ovšem pravidelně vyčleňuje cca 30% svého zisku pro své akcionáře ve formě dividend a navíc představila poměrně ambiciozní plán investičních výdajů až do roku 2009. Pro tento účel může ovšem PKN také použít finanční prostředky získané z plánovaného prodeje své účasti v polském mobilním operátorovi Polkomtel - cena podílu zhruba odpovídá částce potřebné na akvizici Lotosu. Spojení dvou velkých rafinérských uskupení působících na území jednoho státu dává jasný ekonomický smysl a je proto ekonomickými analytiky jednoznačně podporováno. Jediným problémem je tak averze části polské opozice k jejich spojení.
Pro Unipetrol z toho výplývá následující:
1. PKN má již připravený plán restrukturalizace UNI včetně několika divestic. Jsem pevně přesvědčen, že tento svůj plán budou chtít zrealizovat v co nejkretším období - tomu odpovídá i jejich snaha co nejdříve svolat VH k provedení změn ve složení statutárních orgánů. Tato VH se bude konat zcela určitě v průběhu povinného odkupu a její obsah s tímto odkupem nebude vůbec souviset. Toto je jednoznačně pozitivní zpráva pro minoritní akcionáře, protože první pozitivní efekty spojené s intergrací obou společností budou realizovány skutečně v horizontu několika měsíců (jedná se především o rafinérskou část tvořenou osou ČeRa-UniRaf-Benzina, jejíž výsledky na žádné úrovni neodpovídají ani hlubokému podprůměru dosahovaného hlavními konkurenty). Pokud PKN vyhodnotí výsledky povinného odkupu jako úspěšné popř. pokud PKN překročí při odkupu hranice stanovené zákonem, lze očekávat další odkup nejdříve ve 3Q tohoto roku. Bude to v době potvrzení úspěšných HV UNI za 2Q popř. i 3Q.
2. Pro některé investory zde zůstává stále strašákem privatizační cena, kterou PKN zaplatil státu za UNI a která v ideálním případě bude činit "pouhých" 114 Kč. Naštěstí již většina investorů je již dostatečně informována a ví, že skutečná odkupní cena v rámci prvního (povinného odkupu) bude vyšší a bude na úrovni znaleckého posudku, který bude již plně zahrnovat HV za rok 2004 i za 1Q/05. Přestože výši ceny znalce nemůže zkušený investor příliš přeceňovat, lze jako skutečné minimum vidět cenu nad úrovní váženého průměru za posledních 6 měsíců ode dne převodu akcií na PKN. Tato cena leží zhruba na úrovni 130 Kč a každým dnem se zvyšuje. Tato cena je také tím skutečným minimem, pod kterým by se ani cena na burze již neměla pohybovat. Mnozí namítnou, že tato cena je příliš nízká. Pro mě, jako pro mnoholetého investora, je tato cena mimimem, na kterou v konečném důsledku mohou ceny UNI spadnout, pokud bude zrealizován ten nejčernější scénář počínaje umělě sníženým odhadem znalce a konče snahou PKN o "jednostranné vyvlastnění" minorit. Výši této ceny ale odpovídá i velikost pravděpodobnosti její realizace - tj. její praděpodobnost je velmi malá. O daleko pravděpodobnějších variantách zase někdy jindy. Snad jen jednu větu - v současné době neexistuje akcie, která s oporou skutečně výborných HV by nabízela "jistotu" tak nízkého (navíc umělého) znehodnocení a velkou pravděpodobnost tak skokového nárůstu ceny. Chcete ještě prodávat ?
