3) Ti, kteří v poslanecké sněmovně zařadili do novely Obchodního zákoníku §183i-n, se také odvolávají na letitou existenci podobných institutů „vyvlastnění“ v legislativě okolních vyspělých zemí. Ve vyspělých státech EU je ale termín „přiměřená náhrada“ na rozdíl od ČR velmi přesně v legislativě popsán v zájmu ochrany menšinových vlastníků. Např. v Německu a v Rakousku mají „vytlačovaní“ akcionáři právo žádat přezkum výše odškodnění ve speciálním soudním řízení. Akcionáři v něm nemusí nést důkazní břemeno, nemusí platit soudní poplatky, soud má vyšetřovací povinnost a musí event. peněžní doplatek automaticky přiřknout všem akcionářům. Pro určení výše odškodnění je v Rakousku a Německu k dispozici rozsáhlá judikatura, existují speciální soudy, funkční znalecké komory vydávající doporučení pro znalce, jak oceňovat, např. jaký diskontní faktor v tom kterém roce použít, atd. Nekázeň znalce vede k jeho vyloučení ze znalecké komory a k pozastavení jeho činnosti.
Nic z toho kupodivu neplatí v České republice. Akcionář zde rovněž jako ve výše citovaných zemích nemá právo domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu, že odškodnění není správně stanoveno. Náhradou za toto právo však již není obdobné řízení „Spruchverfahren“ jako v zahraničí, nýbrž jen klasická žaloba na plnění (náhradu škody), ve které musí nést žalobce důkazní břemeno a musí svůj nárok specifikovat. Jak to má akcionář udělat již z příslušného zákona nevyplývá, když „vytlačený“ akcionář nemá žádnou možnost získat potřebné účetní podklady pro specifikaci svých tvrzení a celý majetek společnosti mu často vůbec není známý.
V České republice ani neexistuje žádná judikatura ani závazná směrnice, pokud jde o výklad toho, co vlastně má být to „přiměřené vypořádání“. Nejenže neexistují speciální soudy, ale soudy nemají ani žádné instrukce jak přezkoumávat. Neexistuje žádná funkční znalecká komora, která by znalcům dávala instrukce jak oceňovat. Zato jsou zde desítky soudních znalců často pochybné kvalifikace, výše jejichž odměny za znalecký posudek je stanovena hlavním akcionářem. Každý znalec má právo oceňovat jakkoliv a po svém. Tento stav vytváří v ČR silně korupční prostředí, ve kterém znalec oceňuje podle přání hlavního akcionáře. Stanovení výše odškodnění tímto způsobem je v rozporu s právem na pokojné užívání majetku. Tzv. „squeeze out“ je v ČR systematicky zneužíváno k oloupení „vytlačovaných“ akcionářů. Řízení o přezkoumání výše vypořádání je přitom, jak výše uvedeno, pouze teoretické právo, toto řízení je neúčinné a nemá v reálném čase vůbec žádný efekt. „Vytlačovaní“ akcionáři nemají v ČR dokonce právo ani nechat přezkoumat platnost valné hromady, která o jejich „vyvlastnění“ rozhodla, a to ani při jakkoliv závažném porušení zákona. Při zápisu převzetí jmění do obchodního rejstříku nejsou totiž akcionáři účastníci řízení a existuje právní předpis, na jehož základě rejstříkový soud nesmí kvůli podané žalobě řízení o zápis přerušit. Po zápisu převzetí do obchodního rejstříku však již není možné v žalobě o neplatnost usnesení valné hromady na základě jiného předpisu pokračovat. Zákon tak konstruuje bludný kruh, kterým je vyšachováno základní právo akcionářů nechat přezkoumat platnost usnesení valné hromady, kterým je jim odnímán majetek.
