Co se týče "správnosti" přístupu - cesty do pekel bývají dlážděny dobrými úmysly. A účel dost často nesvětí prostředky. Občas se na to zapomíná.
Na Evropě (čili jak státech, tak EU), potažmo západě mi nejvíc vadí: konstantní narůstání byrokratické mašinérie, vytváření nových pracovních míst ve státní správě i ve větších podnicích které akorát zabíjí efektivitu ("bobtnání"), naprosto nepřijatelné zasahování do osobních svobod jednotlivce pod rouškou zvýšení bezpečnosti které dost často bezpečnosti sice skoro vůbec nepomůže, ale za to ukrojí pořádný koláč ze svobod a zároveň na vymáhání dalších omezení musí stát vynakládat další prostředky.
Jeden takový postřeh - v Británii se údajně začala zkracovat očekávaná délka dožití u žen, to není zrovna dobré vysvědčení.
Souhlasím s Vámi Tomasso, že ideál je nedosažitelný a stejně jako Vy o něj nestojím. Bylo by na to potřeba nekonečně mnoho času a úředníků a stálo by to nekonečně monoho vstupů, o ideál mi fakt nejde. Jde mi o to, že bych rád, aby svoboda jednotlivce a potažmo územních celků narůstala, nikoliv klesala. Kolik zákonů se v poslední době zavedlo? Kolik nepotřebných sto let starých nesmyslů se nezrušilo? Kolik papírování musí každý rok přibýt na hlavy živnostníků, podnikatelů, zaměstnanců a samospráv než to bude příliš? Kdy se konečně postaví základy zodpovědné a důstojné státní rozpočtové a důchodové politiky? Každá vláda (levá, pravá, rudá, zelená, bůhvíjaká) snad už od roku 1948 slibovala že s tím vším zatočí. Skutek pokaždé utek.
Jsem rád, že žiji v Evropě a né v USA, nedejbože v Rusku nebo kdekoliv jinde. Jsem patriot (nepléct s náckem), ale nechci kvůli tomu před problémama zavírat oči, ... řešit. A myslím si, že Evropa i Česko problémy k řešení má. Souhlasíte?
