Názory, přidání nového příspěvku

Mittal koupil ostravské hutě za 175 milionů, vytáhl z nich 47 miliard Více na: https://www.euro.cz/byznys/louceni-s-maharadzou-mittal-koupil-ostravske-hute-za-175-milionu-vytahl-z-nich-47-miliard-1404607#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylinkVýňatek z tisku: Zdá se, že minulé české vlády měly zvláštní schopnost prodat významné podniky právě v nejhorší možnou chvíli. Tedy na konci krizového období a těsně před obratem k lepšímu. To byl případ OKD, Sokolovské uhelné i Nové huti. Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) prodávala majoritní 52procentní podíl za pouhých 175 milionů korun. Krátce předtím stát v rámci finanční stabilizace musel do ostravských hutí nalít téměř pět miliard korun. Bezprostředně po převzetí majority ze strany indického ocelářského magnáta začala Nová huť vytvářet miliardové zisky. Hned v roce 2003 se jednalo o více než pět miliard korun. Skvělé časy, kdy čistý zisk dosahoval pěti až devíti miliard korun ročně, vydržely až do krizového roku 2009. Jenže jak to bývá, ne všichni z toho měli prospěch. Penězovod na Mauricius Mezi poškozené se mohou řadit hlavně menšinoví akcionáři včetně státu, který do roku 2009 držel 11 procent akcií. Již v roce 2004 začali indičtí vlastníci vyvádět z ostravských hutí peníze formou půjček. Příjemcem peněz v objemu až 14 miliard korun byla firma LNM Technologies registrovaná v daňovém ráji na ostrově Mauricius. Ostravské hutě tedy fungovaly jako banka dodávající hotovost mateřské skupině. Podle tehdejšího vedení hutí šlo o výhodný obchod, podle menšinových akcionářů o trik, jak se vyhnout výplatě dividendy. Faktem je, že příjemce půjčky z Mauricia zpočátku platil slušný úrok - okolo šesti procent za rok. Výše úročení však postupně klesala až kúrovni dvou procent. Na konci roku 2008 již půjčky spřízněným firmám z Mittalova koncernu dosahovaly téměř 25 miliard korun, zatímco na druhé straně bilance se nahromadil nerozdělený zisk v objemu přes 38 miliard korun. Jenže většinový vlastník se o zisk nechtěl s nikým dělit. Raději skoupil ostatní podíly. Nejprve získal již zmíněný 11procentní balík akcií od státu, tentokrát již za férovou cenu sedmi miliard korun. Za podobnou sumu o rok později ArcelorMittal koupil také téměř 14procentní podíl, který na českém státu vysoudili bývalí manažeři Nové huti (poznámka pro pamětníky: jednalo se o spor s firmou Petrcíle) a který později odkoupila skupina PPF. Jakmile měl ArcelorMittal v ostravském podniku stoprocentní podíl, jeho přístup se změnil. První dividendu v objemu 8,4 miliardy korun si nechal poslat v polovině roku 2013. Podobná suma dorazila z Ostravy také o rok později. V létě roku 2015 následovala výplata „superdividendy“ v objemu 23 miliardy korun. Poslední taková platba - ve výši 7,8 miliardy korun -se odehrála loni. Jediný akcionář ostravských hutí tehdy vybral nejen účet nerozděleného zisku z minulých let, ale také rezervní fondy. Ode zdi ke zdi Majitel firmy má právo vyplácet si dividendy dle libosti, existují však jisté etické mantinely. V případě společnosti ArcelorMittal Ostrava se stalo opakovaným terčem kritiky její nevelké nadšení pro modernizaci a ekologizaci provozu. Důsledkem je zastarávající podnik, který podle informací týdeníku Euro vyžaduje investice za nejméně deset miliard korun. Mittalovská éra měla různé výkyvy. V krizovém roce 2009 se v médiích objevily zvěsti o omezení výroby či prodeji ostravských hutí čínskému investorovi. Jak tehdy napsal týdeník Euro, první varianta počítala s ukončením produkce surového železa ve vysokých pecích a se zaměřením na druhovýrobu. Chybějící surovinu měl podnik dovážet ze sesterských polských hutí. Naopak vříjnu roku 2015 šéfové koncernu ArcelorMittal přislíbili investici zhruba pěti miliard korun do zásadní modernizace výroby oceli v ostravském podniku. „S novou ocelárnou se stane jednou z nejvíce konkurenceschopných hutí ArcelorMittal zhlediska nákladů vcelé Evropě"prohlásil tehdy topmanažer koncernu ArcelorMittal Gonzalo Urquijo. Jenže v loňském roce ArcelorMittal své záměry v tichosti uložil k ledu a místo toho začal chystat divestici. Do modernizace se tedy za mittalovské éry v Ostravě příliš neinvestovalo. K dobru lze podniku přičíst investice za zhruba sedm miliard korun do snižování emisí škodlivých látek, které se negativně podepisují na zdraví obyvatel v regionu. Zatímco za éry socialismu hutě vypouštěly do vzduchu 40 tisíc tun prachu ročně a v privatizačním roce 2003 to bylo kolem dvou tisíc tun, tak v roce 2016 prachové emise klesly na 440 tun. Preference pro Třinec Prodej ostravských hutí se stal významným tématem pro média a politiky až v posledních týdnech, podle informací týdeníku Euro se však o něm jedná již od podzimu loňského roku. Dalším náznakem stahování Mittalova impéria z Česka byl loňský prodej podniku Válcovny plechu Frýdek-Místek. Firmu se specializací na výrobu elektrotechnických plechů koupil v prosinci polský Stalprodukt. ArcelorMittal potřebuje prodat několik evropských závodů včetně toho ostravského, ...