Včelaři, to info v ČT o platbách výrobců odběratelům jsem také slyšel a byl jsem smutný i proto, že krátce před tím jsem 1.11. obsáhle kritizoval tento nesmysl uvedený v jiném mediu, vhodně mě doplnil Mono. Pokusím se nyní vymyšlenými, přehledně zaokrouhlenými čísly demonstrovat nesmyslnost medializovaného výroku.
Zajímejme se o situace v hodinovém intervalu např. v úterý v 8-9 hod ráno. Dalších 23 hodinových intervalů ve stejném dni jsou jiné obchodní případy, nezajímavé pro naši analýzu. Nechť množina obchodníků má závazně rezervováný (čili de facto nakoupený) výkon 500 MW, čili práci 500 MWh. Organizátor vypsal aukci pro výrobce, výsledná cena je 1000 MWh. Výrobci tedy očekávají, že prodají MWh po 1000 Kč, na to je připravena výroba. Pokud spotřebitelé reprezentovaní obchodníky přesně naplní závazky obchodníků, tak výroba obdrží přesně 500 000 Kč za jeden ze 24 intervalů v konkrétním úterý. To je ale jen ideální stav. V praxi je skutečná spotřeba třebas 600 nebo 400, čímž vzniká odchylka vůči závazné objednávce. Výrobci se musí přizpůsobit i když s tím nepočítali. Za tyto neplánované odchylky si výrobci nechají zaplatit lépe, než kdyby vše proběhlo podle závazné objednávky. V obou případech výrobci utrží víc než 500 000 Kč. Platba za odchylku se pmn dá také vnímat jako odškodnění výrobců za nečekanou změnu nebo smluvní penále za porušení smlouvy. Prostor pro placení výrobci - odběratelé je nulový.
Zastánci bludu si neuvědomují, že na rozdíl od ostatních komodit je výroba podřízena spotřebě v reálném čase. Nechť ve výše uvedem příkladu konkrétní obchodník závazně objednal, čili koupil 100 MWh, ve stejnou hodinu a den. Mohl si to nakoupi třeba před léty, ale rozhodující je stav k okamžiku dodávky. Krátce před termínem obchodník zjistí, že jeho zákazníci budou pootřebovat jen 80 MWh, takže logicky chce přebývajících 20 MWh prodat. To se běžně daří, pokud nechtějí všichni obchodníci prodávat a žádný kupovat. V takovém případě se cena dostane do záporných hodnot a "půvabné" je to, že ani za zápornou cenu nelze prodat, čili neobchoduje se. Limitem pro výši záporné ceny je pokuta za odchylku. Prostor pro záporné ceny je tedy výhradně záležitost mezi obchodníky. Mono a já se shodujeme v tom, že vůči trhu platí za odchylky obchodník. Lišíme se v názoru, zda obchodník může odchylku přeúčtovat svým velkoodběratelům. S tím budeme klidně žít, dokud nezasáhně nějaká autorita.
Druhý nesmysl je opakovaná neschopnost medií rozlišovat mezi dodavatelem elektřiny a distributorem. Někteří si možná myslí, že distributor je cizojazyčné a tudíž vznešené označení pro dodavatele. Ve skutečnosti je distributor pověřen pouze rozvodem elektřiny, která patří neurčitému počtu dodavatelů elektřiny, čili licencovaných obchodníků. Distributora vůbec nezajímá, kterému dodavateli patří přepravovaná elektřina. Náklady distributora jsou úředně kontrolovány a uznanou část smí distributor přeůčtovat spotřebitelům. Inkaso provádí obchodník, který si z celé faktury za službu dodávka elektřiny ponechává jen peníze za elektřinu a zbytek přeposílá oprávněným, (přenos, distibuce, OTE, správce daní). Náklady dodavatele čili obchodníka nejsou kontrolovány regulačním úřadem, je to běžný podnikatelský subjekt, nemá přirozený monopol.
