Sovětské intervenci v Afghánistánu, jež začala 25. prosince 1979, předcházelo několik státních převratů. Jedním z významnějších byl puč ze dne 27. dubna 1978. Někdy bývá též označován jako „Saurová revoluce“ (saurová podle měsíce sauru v afgánském slunečním kalendáři). Během tohoto převratu byl zavražděn prezident Daúd a moci se chopila Lidová demokratická strana Afghánistánu (LDSA). Ačkoliv SSSR projevoval sympatie k této straně, nebyl iniciátorem převratu. Co víc, nesouhlasil s ním.
Předehra k převratuV roce 1973 došlo v Afghánistánu ke svržení krále a nastolení republiky. Vlády se ujal prezident Daúd, který spolupracoval s komunisty. SSSR využil této revoluce a nabídl pomoc, aby si udržel a zvýšil svůj vliv. Uvádí se že v Afghánistánu bylo v sedmdesátých letech přítomno asi 100 000 odborníků vyškolených v SSSR (vojáci, úředníci,...).
Nový režim se v zemi příliš velké popularitě netěšil. Daúd nebyl zastáncem demokracie a zavedl systém vlády jedné strany. Mezi jeho politické metody patřila i fyzická likvidace odpůrců z řad opozice. Na konci dubna 1978 již Daúd cítil, že mu komunisté, se kterými spolupracoval, přerůstají přes hlavu a začal konat. V noci z 25. na 26. dubna se rozhodl zatknout komunistické předáky a další den ráno mělo zasedání vlády projednat osud jejich šéfa, Núra Muhamada Tarakího. Muži číslo dvě ve stranické hierarchii, Hafizulláhu Amínovi, se však podařilo ze svého domácího vězení propašovat rozkaz k zahájení převratu. Ten se uskutečnil druhý den ráno a pro své strůjce byl úspěšný. Prezident Daúd byl spolu s dalšími členy vlády zavražděn. Sověti s pučem nesouhlasili, nicméně ho museli akceptovat. Po převratu převzal v zemi moc „Revoluční výbor ozbrojených sil“, v jehož čele stál Tarákí. Ten začal v Afghánistánu zavádět myšlenky socialismu do praxe, nutno podotknout, že si při tom znepřátelil celou zemi. Ani strana nebyla jednotná a to již od doby svého vzniku.
Na základě uzavřené smlouvy s Afghánistánem proudilo ze Sovětského svazu do země množství poradců. Nejednalo se jen o vojenské odborníky, ale i o představitele KSSS a tajných služeb. Tito lidé pomáhali vládě v boji s islámskými povstalci, velmi rychle se ale také zapojili do místních intrik. Sovětský velvyslanec se mimo jiné zapletl do nepodařeného atentátu na Hafizulláha Amína. Ten ale útok na svoji osobu přežil a 14. září 1979 provedl další převrat. Zmocnil se vlády a nechal zabít svého předchůdce Tarakího, který byl udušen polštářem. Sověti tak byli opět nuceni se s převratem smířit. Ovšem Amínovi praktiky je velmi pobouřili, neboť byly neúčinné a někdy až kontraproduktivní. více www.valka.cz/clanek_10679.html
