Nemyslím si, že by to nemohlo takhle padnout, ale kromě podobného tvaru ty dvě závislosti nic nespojuje. Co se dnes děje, je principiálně něco jiného, než nafouknutí a splasknutí cenové bubliny v roce 87.
K těm článkům:
Tvrzení, že zlato má našlápnuto k růstu, nevystihuje podstatu. Zlato nemá našlápnuto k růstu, měny mají našlápnuto k pádu. Cena nejdůležitější suroviny dneška - ropy - je ve zlatě dlouhodobě docela stabilní. Zato dolarová cena ropy má našlápnuto k impozantnímu růstu. A může za to nejen nedostatek ropy nebo rizika kolem Perského zálivu, ale především dolar, který ztrácí půdu pod nohama.
Epicentrem krize není Řecko. Epicentrem krize je US doláč a jeho postavení světové rezervní měny. Tanečky kolem Řecka a jiných PIIGS pomáhají doláči udržovat status quo tím, že vyhánějí investory z "nebezpečné" Evropy.
Když už by měla být řeč o nějakém epicentru v Evropě, tak tím epicentrem bude zcela jistě Francie. Řecko, to je jen jeden z vedlejších sopouchů, kterými se láva dostala na povrch dřív, než začne erupce v hlavním jícnu. Protesty v Řecku, Itálii nebo Španělsku, to je jen předehra. Až propukne naplno krize ve Francii, umím si představit nejen rozpad EU, ale i ohrožení celistvosti samotné Francie.
Aby se něco udrželo pohromadě a funkční, je k tomu potřeba cukr nebo bič nebo obojí. Lidé dobrovolně spolupracují jenom pokud k tomu mají dostatečnou motivaci. Když není dost skutečného cukru, je na nějakou dobu možné používat ten virtuální. Předhodit lidem krásnou vizi, které na chvíli uvěří. Když nemáme po ruce dost velký bič, je na nějakou dobu možné lidi aspoň strašit. Předhodit jim třeba společného nepřítele. Ani to ale nefunguje pořád.
Posledních dvacet let se používal jenom cukr. A cukr právě dochází. Závěry si udělejte každý sám.
Před dvaceti lety došel cukr v Jugoslávii. To když měnový fond přestal Jugoslávcům půjčovat a vynutil si na Bělehradu zavedení úsporných opatření.
Historie se neustále opakuje.
Tak zas někdy ...
