Ona i ta štěpná reakce je známá cca 2. miliardy let viz. přírodní reaktory v Oklu. Některé teorie říkají právě to, že zatímco klasická štěpná reakce (uranu) je pozemská a tedy realizovatelná, tak s jadernou fůzí - sluneční/nepozemskou - máme trochu problém. Před cca 20. lety odhadovali jaderní fyzici dobu potřebnou na vyřešení fůze na třicet let, tento rok jsem se nachomýtl k debatě na toto téma a čas byl stejný - třicet let :-).
A i kdyby se nám nakrásně v dohledné době povedlo sestrojit např. množivý reaktor, tak jeho ověřování a licencování je v nekrizovém období (teď mám na mysli energetiku) záležitostí minimálně na půl století.
Osobně nevidím zásadní problém v palivovém cyklu typu: mírně obohacené uranové palivo - tlakovodní reaktor 3,5. generace - přepracování (současné reaktory zvládají vyčerpat max. 4% energie z paliva) - uložení. V tomto případě máme zásoby na cca 230 - 250 let při současném objemu provozu. V případě realizace čínských plánů tak na dvě třetiny této doby. Efektivita je slušná a rizika, např. ve srovnání s klasickými zdroji, jsou ve skutečnosti velmi nízká - i když v mediální realitě to tak nevypadá.
Problém vidím v lokálním - evropském deformování trhu s energiemi v zájmu ideologie. Díky Bohu za podporu výzkumu OZE - budeme je potřebovat. Ale jejich zavádění do praxe na základě netržních principů - zvýhodňování - je průšvih. Dobrovolně přenecháváme konkurenční výhodu (levnou a stabilní energii) nezatíženým konkurentům. A riskujeme přinejmenším pracovní místa a životní úroveň.