Toto téma mě docela dlouho zajímá.
Všichni chtějí klasické zaměstnance - tak nějak "postaru". Jenže dnes panují zcela jiné podmínky a stačí se jen přizpůsobit!
Mnoho dnešních důchodců by šlo ochotně do práce na 4 - 6 hodin a budou vděční za oběd a kontakt s lidmi navíc
Stačí jim to nabídnout - oslovit je. Nehledají práci na celý úvazek a předpokládají, že podniky částečný nenabízejí. Pokud máme přes milion důchodců a každý desátý by
Jsem inv. důchodce a rád bych pracoval. Jenže v žádném případě nemohu na plnou pracovní dobu a už vůbec ne dvanáctky, což je většina nabídek.
Je to takové, jako když řeknete - nemáme lidi, ale chceme je - buď všechno, nebo nic. Ten prostor mezitím je přece obrovský.
Domnívám se, že podniky, které v době krize nevyhazovaly lidi z práce ale řešily krizi zkrácením pracovní doby, dnes mají k dispozici
dvojnásobek zaučených, kvalifikovaných lidí a určitě nebrečí, že nemají lidi na práci.
Jak je to s podporou kratších úvazků ze strany státu nevím, ale určitě i tam jsou mezery. Můžete sem někdo napsat, jak kratší úvazky
(ne)podporují současné zákony?
