Byl jednou jeden Antonín, ten uzmul nepozornému králi dokonce za jeho zlatáky kus hnědé země. Casem se na tento čin Antonina zapomnělo. Kralovství chudlo a chudlo, Antonin bohatl a bohatl . Kralovští průmysloví radci mu tu a tam ješte kopec zlatáků přisypali přes zbytek kralovskych firem. Vždyt být radce království s práznou pokladnou není dobrá budoucnost a Antonínova náklonost by se mohla někdy hodit. Jednoho dne Antonin zalozil boholibou nadaci, to bylo nečekané překvapení. Brzy se však vše vysvětlilo. Královský rádce Cyril co jezdil do okolních království dostal nadaci do vínku. S podporou průmyslových rádců a Cyrila pak další hnědá zem za dobrou cenu pro Antonína nebyla velkým problémem. Královská pokladna se vyprázdnila, už nebylo co prodat a tak králi nezbylo než zvýšit desátky poddaným, Cyril s malým měšcem upadl v zapomění a někteří rádci začali pracovat u Antonína a Antonínova hnědá zem se táhla až za obzor, poddaní to zaplatili ! Vše dopadlo dobře tak jak to v pohádkách má být.