Příspěvky nebo odpovědi uživatele Jiří Kutík

Nevíte někto, zda by v případě fúze Českomoravských dolů a OKD mohlo dojít k vyvlastnění akcií u obou společností? Dostal by se majoritář na 90%?

Děkuju za odpověď

JK

na internetu jsem naše zajímavý názor k návrhu „squeeze out“:

Reakce zahraničního investora

Vážený pane Doležale,

pozorně jsem si přečetl zdůvodnění Vašeho návrhu „squeeze out“. I když na potřebu zavedení tohoto institutu lze mít zřejmě různý názor, je nutno souhlasit s Vámi v tom, že principielně je součástí evropské směrnice regulující nabídky převzetí. Je také pravda, že obdobný institut existuje v českém právním řádu již delší dobu v podobě tzv. převzetí jmění. Pokud jde však o Vaše další tvrzení, není možné je akceptovat, neboť realita je jiná.

Právě na příkladu tzv. převzetí jmění je možno vidět, že „squeeze out“ v českém pojetí je na hony vzdálen provedení obdobných institutů v zahraničí. Pokud jde o Vámi citované Rakousko a Německo, v těchto zemích sice také není možné napadnout platnost usnesení valné hromady z důvodu příliš nízko stanoveného odškodnění (odtud jistá paralela), ovšem v těchto zemích mají „vytlačovaní“ akcionáři namísto toho právo žádat přezkum výše odškodnění ve specielním soudním řízení, které je nesporné, akcionáři v něm nemusí nést důkazní břemeno, nemusí platit soudní poplatky, soud má vyšetřovací povinnost a musí event. peněžní doplatek automaticky přiřknout všem akcionářům, aby byly zmíněny alespoň hlavní znaky tohoto specielního řízení - tzv. „Spruchverfahren“. Pro určení výše odškodnění je v Rakousku a Německu k dispozici rozsáhlá judikatura, existují specielní soudy, funkční znalecké komory vydávající doporučení pro znalce, jak oceňovat, např. jaký diskontní faktor v tom kterém roce použít, atd. Nekázeň znalce vede k vyloučení ze znalecké komory a k pozastavení jeho činnosti. V případě machinací předpokládá německé a rakouské právo peněžní sankce i odnětí svobody pro členy představenstev a znalce. Pokud jde o jiný důvod neplatnosti valné hromady, než nesprávně stanovené odškodnění, je v Německu a v Rakousku s úspěchem možné domáhat se neplanosti usnesení valné hromady.

Nic z toho kupodivu neplatí v České republice. Akcionář zde rovněž jako ve výše citovaných zemích nemá právo domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu, že odškodnění není správně stanoveno. Náhradou za toto právo však již není obdobné řízení „Spruchverfahren“ jako v zahraničí, nýbrž jen klasická žaloba na plnění (náhradu škody), ve které musí nést žalobce důkazní břemeno a musí svůj nárok specifikovat. Jak to má akcionář udělat již z příslušného zákona nevyplývá, když „vytlačený“ akcionář nemá žádnou možnost získat potřebné účetní podklady pro specifikaci svých tvrzení a celý majetek společnosti mu často vůbec není známý.

V České republice ani neexistuje vůbec žádná judikatura ani závazná směrnice, pokud jde o výklad toho, co vlastně má být to „přiměřené vypořádání“. Nejenže neexistují specielní soudy, ale soudy nemají ani žádné instrukce jak přezkoumávat. Neexistuje žádná funkční znalecká komora, která by znalcům dávala instrukce jak oceňovat. Zato jsou zde desítky soudních znalců často pochybné kvalifikace, výše jejichž odměny za znalecký posudek je stanovena hlavním akcionářem. Každý znalec má právo oceňovat jakkoliv a po svém. Tento stav vytváří v ČR silně korupční prostředí, ve kterém znalec oceňuje podle přání hlavního akcionáře. Znalec totiž jen takto může maximalizovat svůj příjem resp. pokud by nevyšel při ocenění hlavnímu akcionáři vstříc, vůbec žádnou zakázku by nedostal. Účinné sankce prakticky neexistují, takže proč by se také nepodvádělo!? Stanovení výše odškodnění tímto způsobem je v rozporu s právem na pokojné užívání majetku. Tzv. „squeeze out“ je v ČR systematicky zneužíváno k oloupení „vytlačovaných“ akcionářů. Řízení o přezkoumání výše vypořádání je přitom, jak výše uvedeno, pouze teoretické právo, toto řízení je neúčinné a nemá v reálném čase vůbec žádný efekt. „Vytlačovaní“ akcionáři nemají v ČR dokonce právo ani nechat přezkoumat platnost valné hromady, která o jejich „vyvlastnění“ rozhodla, a to ani při jakkoliv závažném porušení zákona. Při zápisu převzetí jmění do obchodního rejstříku nejsou totiž akcionáři účastníci řízení a existuje právní předpis, na jehož základě rejstříkový soud nesmí kvůli podané žalobě řízení o zápis přerušit. Po zápisu převzetí do obchodního rejstříku však již není možné v žalobě o neplatnost usnesení valné hromady na základě jiného předpisu pokračovat. Zákon tak konstruuje bludný kruh, kterým je vyšachováno základní právo akcionářů nechat přezkoumat platnost usnesení valné hromady, kterým je jim odnímán majetek.

Zákonné normy, které umožňují hromadné vyvlastňování akcionářů za podmínek výše uvedených, svou drzostí a brutalitou sotva zaostávají za bolševickým vyvlastňováním a co do počtu obětí je převyšují. Proč považujete za přednější navrhovat nový způsob vyvlastňování, který svou „kvalitou“ je na stejné úrovni jako převzetí jmění, namísto abyste se postaral o práva milionů „vytlačovaných“ akcionářů, českých občanů a mnohých z nich Vašich voličů, jejichž základní práva jsou pošlapávána?

Roman Minarik
Nachtigallenstrasse 8
777 31 Willstaett

na internetu jsem naše zajímavý názor k návrhu „squeeze out“:

Reakce zahraničního investora

Vážený pane Doležale,

pozorně jsem si přečetl zdůvodnění Vašeho návrhu „squeeze out“. I když na potřebu zavedení tohoto institutu lze mít zřejmě různý názor, je nutno souhlasit s Vámi v tom, že principielně je součástí evropské směrnice regulující nabídky převzetí. Je také pravda, že obdobný institut existuje v českém právním řádu již delší dobu v podobě tzv. převzetí jmění. Pokud jde však o Vaše další tvrzení, není možné je akceptovat, neboť realita je jiná.

Právě na příkladu tzv. převzetí jmění je možno vidět, že „squeeze out“ v českém pojetí je na hony vzdálen provedení obdobných institutů v zahraničí. Pokud jde o Vámi citované Rakousko a Německo, v těchto zemích sice také není možné napadnout platnost usnesení valné hromady z důvodu příliš nízko stanoveného odškodnění (odtud jistá paralela), ovšem v těchto zemích mají „vytlačovaní“ akcionáři namísto toho právo žádat přezkum výše odškodnění ve specielním soudním řízení, které je nesporné, akcionáři v něm nemusí nést důkazní břemeno, nemusí platit soudní poplatky, soud má vyšetřovací povinnost a musí event. peněžní doplatek automaticky přiřknout všem akcionářům, aby byly zmíněny alespoň hlavní znaky tohoto specielního řízení - tzv. „Spruchverfahren“. Pro určení výše odškodnění je v Rakousku a Německu k dispozici rozsáhlá judikatura, existují specielní soudy, funkční znalecké komory vydávající doporučení pro znalce, jak oceňovat, např. jaký diskontní faktor v tom kterém roce použít, atd. Nekázeň znalce vede k vyloučení ze znalecké komory a k pozastavení jeho činnosti. V případě machinací předpokládá německé a rakouské právo peněžní sankce i odnětí svobody pro členy představenstev a znalce. Pokud jde o jiný důvod neplatnosti valné hromady, než nesprávně stanovené odškodnění, je v Německu a v Rakousku s úspěchem možné domáhat se neplanosti usnesení valné hromady.

Nic z toho kupodivu neplatí v České republice. Akcionář zde rovněž jako ve výše citovaných zemích nemá právo domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu, že odškodnění není správně stanoveno. Náhradou za toto právo však již není obdobné řízení „Spruchverfahren“ jako v zahraničí, nýbrž jen klasická žaloba na plnění (náhradu škody), ve které musí nést žalobce důkazní břemeno a musí svůj nárok specifikovat. Jak to má akcionář udělat již z příslušného zákona nevyplývá, když „vytlačený“ akcionář nemá žádnou možnost získat potřebné účetní podklady pro specifikaci svých tvrzení a celý majetek společnosti mu často vůbec není známý.

V České republice ani neexistuje vůbec žádná judikatura ani závazná směrnice, pokud jde o výklad toho, co vlastně má být to „přiměřené vypořádání“. Nejenže neexistují specielní soudy, ale soudy nemají ani žádné instrukce jak přezkoumávat. Neexistuje žádná funkční znalecká komora, která by znalcům dávala instrukce jak oceňovat. Zato jsou zde desítky soudních znalců často pochybné kvalifikace, výše jejichž odměny za znalecký posudek je stanovena hlavním akcionářem. Každý znalec má právo oceňovat jakkoliv a po svém. Tento stav vytváří v ČR silně korupční prostředí, ve kterém znalec oceňuje podle přání hlavního akcionáře. Znalec totiž jen takto může maximalizovat svůj příjem resp. pokud by nevyšel při ocenění hlavnímu akcionáři vstříc, vůbec žádnou zakázku by nedostal. Účinné sankce prakticky neexistují, takže proč by se také nepodvádělo!? Stanovení výše odškodnění tímto způsobem je v rozporu s právem na pokojné užívání majetku. Tzv. „squeeze out“ je v ČR systematicky zneužíváno k oloupení „vytlačovaných“ akcionářů. Řízení o přezkoumání výše vypořádání je přitom, jak výše uvedeno, pouze teoretické právo, toto řízení je neúčinné a nemá v reálném čase vůbec žádný efekt. „Vytlačovaní“ akcionáři nemají v ČR dokonce právo ani nechat přezkoumat platnost valné hromady, která o jejich „vyvlastnění“ rozhodla, a to ani při jakkoliv závažném porušení zákona. Při zápisu převzetí jmění do obchodního rejstříku nejsou totiž akcionáři účastníci řízení a existuje právní předpis, na jehož základě rejstříkový soud nesmí kvůli podané žalobě řízení o zápis přerušit. Po zápisu převzetí do obchodního rejstříku však již není možné v žalobě o neplatnost usnesení valné hromady na základě jiného předpisu pokračovat. Zákon tak konstruuje bludný kruh, kterým je vyšachováno základní právo akcionářů nechat přezkoumat platnost usnesení valné hromady, kterým je jim odnímán majetek.

Zákonné normy, které umožňují hromadné vyvlastňování akcionářů za podmínek výše uvedených, svou drzostí a brutalitou sotva zaostávají za bolševickým vyvlastňováním a co do počtu obětí je převyšují. Proč považujete za přednější navrhovat nový způsob vyvlastňování, který svou „kvalitou“ je na stejné úrovni jako převzetí jmění, namísto abyste se postaral o práva milionů „vytlačovaných“ akcionářů, českých občanů a mnohých z nich Vašich voličů, jejichž základní práva jsou pošlapávána?

Roman Minarik
Nachtigallenstrasse 8
777 31 Willstaett