Na věky věků Sloupek Nesvědčí o zralosti českých demokratických stran, že právě komunistům přenechávají iniciativu návrhu zrušit tzv. lustrační zákon. Je to však ještě horší: demokratické strany lustrační zákon vždycky bránily, brání a bránit budou. Před pěti lety jeho platnost prodloužily na věky věků. Komunisté ho včera navrhli zrušit. Jak trapné, když člověk musí konstatovat, že tato podivná partaj v tomto ohledu ctí demokracii více než vysvěcení demokraté. Ten zákon je zpotvořený od začátku do konce. Neříká člověku „provinil ses proti tomu a tomu a za to budiž potrestán či vyobcován ze společnosti slušných lidí“. Nehledá konkrétní provinění. Stačí mu, že člověk je registrován v nějaké kategorii spolupracovníků někdejší StB. Tuto organizaci sice po právu označujeme za zločineckou, ale jejím registrům zákon věří jako Písmu svatému. Podivné a zvláštní. Podepsal jsi spolupráci, udával a přiváděl lidi do neštěstí? Jsi registrovaný. Podepsal jsi a nedělal jsi nic? Jsi registrovaný. Podepsal jsi a okamžitě jsi to rozhlásil mezi kamarády, takže jsi podpis vlastně anuloval? Jsi registrovaný. Podepsal jsi pod nátlakem, vydíraný, dobrovolně či dokonce s radostným uvědoměním? Všechno jedno, jsi registrovaný a máš cejch. A žádné výmluvy, vždyť tě registrovala StB, ta nanejvýše důvěryhodná zločinecká organizace. Ten zákon byl uštrykovaný v nevykvašených letech po pádu komunismu. Prý proto, aby registrovaní nebyli vydíratelní. Já si myslím, že proto, aby pokryl potřebu hrdinských činů barikádníků 10. května. Neměli kdysi odvahu ani nejít ke komunistickým volbám, zato dnes mohou zářit svým neposkvrněným politickým početím. Že mnozí disidenti zákon obhajují, na věci nemění nic. Ostatně prezident Václav Havel zákon kdysi podepsal, avšak i on z toho brzy vystřízlivěl. Šestnáct let po 17. listopadu 1989 a tento ostudný zákon stále platí, dokonce (zatím) na věky. Skoro se vnucuje parafráze ze Švejka: to je syn toho registrovanýho, to bude taky pěknej darebák! První republika žádný lustrační zákon neznala. Německo po roce 1945 západní mocnosti denacifikovaly drsně a svižně, zejména do jara 1948, ale šestnáct let po válce žádná obdoba lustračního zákona neexistovala. Zato v té době německé soudy trestaly válečné zločince za prokázané zločiny. Něco nám přebývá a něco nám chybí. Přebývá lustrační zákon, chybějí soudní postihy skutečných režimních zločinců. Jejich činy jsou mnohdy promlčené. Registrace nemá být promlčena nikdy. Tož vítejte v demokratickém Česku. Jiří Hanák
