Ekonomicky vzato může být expanze pro elektrárenskou společnost docela výhodná. V pořádku. Přesto existují i vážné argumenty proti. Především ČEZ, jedna z největších tuzemských firem, není odpovědný pouze svým akcionářům, ale také vůči společnosti, ve které podniká. Rozvojová strategie musí myslet i na závazky, které má k lidem ve svém okolí.
Rekordní exhalace
Česká republika patří s 12 tunami na obyvatele mezi evropské rekordmany v exhalacích oxidu uhličitého, hlavní příčiny globálních změn podnebí. Dokonce i na žebříčku vyspělých zemí světa se pohybuje ve druhé pětici nejhorších. Bezkonkurenčně největší díl viny nesou právě uhelné elektrárny společnosti ČEZ. Vypouštějí skoro 36 miliónů tun ročně, tedy více znečištění než všechna česká auta, hutě, ocelárny, železárny a chemičky dohromady.ČEZ s tím prakticky nic nedělá. Po dokončení Jaderné elektrárny Temelín místo slibovaného snížení výroby z uhlí raději veškerou novou elektřinu vrhl na vývoz. Nezájem jde tak daleko, že v letošní zprávě o sociální odpovědnosti společnosti není o velikosti emisí oxidu uhličitého, nejdůležitějším ekologickém indikátoru u energetické firmy, ani slovo. Prioritou investic ČEZ tedy spíše než plány na expanzi do ciziny musí být vyřešení závazků, které má doma.
Navíc, Česká republika je dnes v absolutních číslech šestým největším exportérem elektřiny na světě. Kvůli masívním přebytkům kapacity svých elektráren musí ČEZ třetinu výroby vyvážet. Za firmou zůstávají desetitisíce tun zdraví škodlivých exhalací, krajina převrácená naruby uhelnými doly a radioaktivní odpady.
Image špinavé firmy
Koupě distribučních společností v okolních zemích energetické společnosti umožní, aby vývozní strategii konsolidovala a dlouhodobě zajistila. Pro ČEZ je export asi výhodný - nikoli však pro lidi, kteří tu musí žít s ním.Expanze se ovšem může ČEZ dlouhodobě vymstít. Neřešené závazky, kvůli kterým získává image špinavého výrobce, představují vážné reputační riziko. Nejsou nejlepší vizitkou na energetickém trhu, kde se obraz elektřiny jako spotřebního zboží teprve rodí.
Totéž platí pro směr expanze. Pokud ČEZ akvizicemi v zemích, jako jsou Bulharsko, Rumunsko či Slovensko, získá profil společnosti obchodující s proudem z obstarožních atomových a uhelných elektráren, ovlivňuje tím i okruh budoucích zájemců o vlastní privatizaci. Pro velké západoevropské korporace nemusí být podíl na českém hřišti tak atraktivní, aby si kvůli němu poškozovaly pověst na svém dominantním, domácím trhu.
Autor je energetickým expertem ekologické organizace Hnutí DUHA
