Evropská unie Evropany a Čechy nudí boj o mocEurozóna Petra Zavadila
Zdroj: Koláž LN
PRAHA 27. května 2004| 15:04 Vítejte v Eurozóně! Naplno se rozběhlo nové kolo jednání o historicky první ústavě Evropské unie. A hned úvod poznamenala debata o zástupném problému. Sedm převážně katolických států včetně nejateističtější země EU České republiky - znovu otevřelo požadavek, aby ústava obsahovala zmínku o křesťanství.
Debata je to chytlavá. Každý Čech jako by byl historikem. Každý se zabývá reflexí minulosti. Jako by platilo: Co Čech, to intelektuál. Viz nedělní Sedmička, v níž se do debaty zapojili senátoři Richard Falbr (kandidát ČSSD do europarlamentu) a Helena Rögnerová (lídr kandidátky Unie liberálních demokratů). Oba by v ústavě křesťanství chtěli. Falbr by přidal i židovství.
Islám ale už ne. Připomíná to kuchařský experiment pejska a kočičky. Doporučuji přibrzdit. O kořenech evropanství lze debatovat donekonečna. A je to i zajímavé. Ale vážnou diskusi o ústavě EU to jen komplikuje.
Připomeňme, že Ústava USA začíná vlastně lakonickou větou: "My, lid Spojených států, abychom vytvořili dokonalejší jednotu, nastolili spravedlnost, upevnili domácí klid a zabezpečili obranu země, podporovali růst všeobecného blahobytu a zabezpečili dobrodiní svobody sobě i svému potomstvu, dáváme si tuto Ústavu Spojených států amerických." Tečka. A pak rovnou: kdo co schvaluje, kdo co smí a nesmí, jak se kdo volí. Věcné, právnicky přesné rozdělení moci - žádný Bůh, žádné křesťanství, žádná reflexe.
Zatím poslední návrh evropské ústavy je daleko košatější. Namísto lakonické věty obsahuje preambuli o zhruba 300 slovech. Dobrá, sjednocovat pětadvacetičlennou EU je těžší než vytvářet federaci 13 amerických kolonií. Ale 300slovná preambule stačí. Je v ní totiž vše.
Vzpomínám si, že vojenské přísaze z dob komunismu podle jejího začátku lampasáci říkali "Já, občan..." Pokračovalo to: "Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti..." A dál nevím. A prosté vojáky před přísahou pak mohli důstojníci zkoušet: "Řekněte Já, občan..." Americká ústava se často označuje jako: "We, the people...".
Evropská ústava začíná: "Vědomi si toho, že Evropa je světadíl, který je nositelem civilizace..." Takže evropští učitelé budou moci po vzoru českých lampasáků a amerických pedagogů - trápit své žáky: "Naučte se nazpaměť Vědomi si toho, že Evropa je světadíl..."
Jadrný úvod tedy v ústavě je. A dokonce i narážka na křesťanství: "Inspirujíce se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, jehož hodnoty byly vždy součástí jejího (Evropy, pozn. autor) dědictví..." Na tom se shodnou katolíci, protestanti, židé i bezvěrci. A nikdo nepochybuje, že náboženským odkazem je myšleno z 99 procent křesťanství - a nikoli starořecký polyteismus. Proč tedy dále komplikovat preambuli, když přetrvávají rozpory ohledně vlastního obsahu ústavy?
Jak typické pro Evropu! Stohy prohlášení, dokumentů, reflexí. Dny, měsíce a roky diskusí. Přitom jde o něco úplně jiného: o moc. Třeba o to, jak se budou přijímat evropské zákony. Podle prvních návrhů měl být pro přijetí zákona nutný souhlas poloviny států EU, rovná-li se součet jejich obyvatel polovině počtu obyvatel celé EU. V poslední verzi ústavy je 50 procent států a 60 procent obyvatel. Nyní je na stole nový kompromis: 55 a 65 procent.
Čím větší čísla, tím menší moc pro Německo, Francii a další velmoci. A to je asi tisíckrát důležitější než zmínka o křesťanství! Čechy a Evropany vůbec to ale nudí. Ach jo!
"Maso kupujeme od místních dodavatelů a je připravené islámským způsobem. Ručíme za původ i zpracování veškerého jídla," vysvětlil agentuře AFP zaměstnanec Hakim.
