Komunistická strana Čech a Moravy je politickou stranou. Pro své označení používá zkratku KSČM.
KSČM je právnickou osobou, působící na území České republiky.
Sídlem ústředních orgánů KSČM je Praha.
Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie.
(Stanovy KSČM, schváleno VI. sjezdem KSČM v Českých Budějovicích dne 15. 5. 2004)
Na předvolebních plakátech KSČM se objevuje volební znak naší strany - dvě třešně. Kde se vzaly třešně ve znaku KSČM?
Do francouzského hlavního města Paříže vstoupilo jaro roku 1871 s povstáním lidových vrstev proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce v předcházejícím roce. Povstalecké síly vyhlásily za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvaly v odporu proti této vládě až do 28 května. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na Pařížském hřbitově Pére-Lachaise, na výšině, kde je dnes Zeď komunardů. Naproti zdi opatřené prostou kovovou deskou s textem Aux morts de la Commune (Mrtvým Komuny), kam přicházejí delegace Francouzů i jiných národů poklonit se památce prvních bojovníků za dělnickou věc, jsou náhrobní kameny a pomníky významných funkcionářů francouzské komunistické strany a také méně známých vojáků revoluce. Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta (1836 - 1903), autora poémy Čas třešní, kterou tento pokrokový Francouz věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-au-Roi. Jsou v ní tyto verše:
Až přijde čas, kdy zavoní třešně,
já uslyším zas ten slavičí zpěv.
Můj klid je ten tam a já nemám stání,
v mém srdci je bouře a v žilách vře krev.
Vždyť jen kvůli nám dozrály dnes třešně
a slavík svou píseň už uzpívat zná.
Mám rád ten čas, kdy do srdce bodá třešňový květ.
Clémentova poema o čase třešní byla později zhudebněna. V roce Komuny - v červnu 1871 vznikla ještě jedna báseň, která se dočkala hudebního ztvárnění, aby se později stala hymnou pracujících a utlačovaných celého světa. Je to známá Internacionála, kterou napsal dělnický básník Eugéne Pottier (1816 - 1887). Byla zhudebněna v roce 1888 a od r. 1890 byla přeložena do všech světových jazyků. Poprvé zazněla Internacionála na slavnosti dělnického tisku v severofrancouzském městě Lille 23. června 1888.
