1. IN jsem navštívil v době, kdy byla jednou z prvních fondových vlaštovek. Nepamatuji se přesně, snad to bylo ještě před privatizačními tsunami. Přečetl jsem si podmínky a pochopil, že s touto společností nechci mít nikdy nic společného. Potom jsem slyšel dost o presonálním obsazení a vazbách. To mne utvrdilo.
Co se týče zlodějny v Čechách, platí zde Murphyho zákon se zvláštní přesností (něco jako vlaky v Japonsku): Co lze ukrást, bude ukradeno. Tak jsem se díval i na vznik privatizačních fondů. Kromě Murphyho principu garantoval příslib vykradení i management, zhusta složený z důstojníků tajných služeb a různých hochštaplerů. Podívejme se např. na lustrace managementu tehdejší Živnobanky, na podíl členů managementu při loupeži hotelů na Václavském náměstí, na management Investiční banky či Spořitelny, na šéfa Bankovní asociace Kunerta, na Koženého a další! Není se co divit, StB byla a je všude.
Dáváme-li peníze do fondu v Čechách, je třeba se s nimi předem řádně rozloučit, podobně jako to dělali v Praze východoněmečtí uprchlíci se svými trabanty a wartburgy.
Zlodějská praxe samozřejmě pokračuje tunelováním fondů jejich správci za pomoci burzovních makléřů. Je iluzí si myslet, že na ziscích, kterých jsme někteří na BCPP dosáhli, máme významnou zásluhu. Pouze sbíráme drobky, které upadnou se stolu při loupežnické žranici. To, co si o nás loupežníci myslí, zřetelně artikulovali v novele obchodního zákona. Kdo jsou ti, kteří nás chtějí zničit, kdo povýšil lumpárnu na zákon? Ti, kdo hlasovali pro novelu a ten kdo ji podepsal. Jejich jména nechť nejsou zapomenuta alespoň do třetí generace. Vzpomínejme na ně nesmiřitelně a přiveďme je co nejdříve k hrdelnímu soudu. Mohla by je dostihnout osobní odplata či revoluční spravedlnost.
